Z pohledu Baxe

Znuděně jsem ležel uprostřed tábora a díval se do lesa. Vedle mě ležel Ringo a společně jsme si užívaly zimního chladu.

Spokojeně jsem se převalil na břicho a podíval se na Ringa. "Takový klid" zašeptal Ringo a já se usmál. "Kde máš Zoe?" dodal, ale neotevřel oči. "Ani nevím" posmutněl jsem a v tu chvíli mě ovanul přímo Ledový vítr. Zimou jsem se otřásl a přinutil se vstát. "Už jdeš?" zeptal se mě líně Ringo a jen pootevřel jedno oko. "Už je mi zima" otřásl jsem se a začal se protahovat. Když už jsem se chystal vydat se do jeskyní, ucítil jsem jak se mi zem pod tlapkami třese. "Co to je?" zakňučel Ringo a vyskočil na nohy. "Nevím" přiznal jsem a rozhlédl se po lese. Můj pohled se zastavil na místě, odkud se cosi řítilo. Bylo to velké, rychle se to blížilo... "Utíkej" štěkl Ringo a oba jsme se rozběhli do jeskyní. Společně s několika hlídkaři jsme se cpali do doupěte zatímco Beta štěkala příkazy před doupětem. Já vběhl mezi posledními a zastavil se hned v ústí jeskyně. Ve chvíli, kdy byli všichni uvnitř, Beta vrazila do jeskyně a kousek od vchodu se postavila Bouřka s Jimem. Já stál hned za nimi a čekal na útok. Hlasitý dusot tlapek utichl a já nervózně těkal očima po vchodu.

Černá vlčice nervózně mrskla ocasem a švihla mě tím do čumáku. V tu samou chvíli do jeskyně vrazila obří tlapa, která sebou zuřivě mrskala. Já začal hlasitě vrčet a ostatní se přidaly. Ta věc náhle vytáhla tlapu a do jeskyně procpala svou hlavu a polovinu těla. Uslyšel jsem vyděšené kňučení psů a sám musel své udržet. Bouřka a Jim se však nedaly zastrašit a rovnou se vrhly do útoku. Bouřka se ji zakousla do ucha a Jim se vrhl na krk. Ta věc zasyčela a chňapla po vlčici. Už jsem se chystal vrhnout se do boje, když jsem uslyšel slabé písknutí. Narovnal jsem se, vztyčil ocas a napnul uši. Nebyl jsem však jediný kdo si zvuku všiml. Ta věc se vykroutila z jeskyně a já konečně uviděl, kdo vydával zvuk. Na shromažďovací mýtině se pod skalou ve stínu zkrývala malá fena se štěnětem. "Nova a Yoko jsou venku!" zavyla Bouřka ale napomoc se nevydala. Útočník se rozběhl přímo k feně a chystal útok. Zděšeně jsem sledoval, jak Novu bere do tlamy a hází s ní do skály. Yoko si naštěstí nevšiml. "Hej! Tady jsme!" zavyl Alfa, který byl však stále v jeskyni. Zdálo se, že to pomohlo, protože si Novy přestala všímat a znovu se rozběhla k nám. Tentokrát do jeskyní vrazila a chytla nepozorného Jima. Ten jen vyjekl. Ta věc Jima vytáhla a mrštila s ním o zem. "Jime!" zavyla Sandra stojící přímo zamnou, ale já ji zastavil. Zděšeně jsem sledoval, jak útočník trhá Jima na kusy, ale ten se stejně statečně brání. "Pomozte mu" naléhala Sandra se slzami v očích, ale nikdo se pořádně neodhodlal. "Je mi líto a-ale j-já to bez Světlé nezvládnu" zakňučela Bouřka. Byl jsem v koncích, chtěl jsem se vrhnout na pomoc, ale až moc jsem se bál. Radši jsem zavřel oči a jen poslouchal zvuky mučivého vrčení, které náhle utichlo. "Je mrtvý" pomyslel jsem si a pootevřel oči. Okamžitě jsem však zkoprněl, protože Jima Ta věc nechala na pokoji. Na jejích zádech se cosi drželo a já udiveně sledoval snahu útočníka cizince servat. "Bouřko!" štěkla Beta na vlčici a ta se ihned zmateně vrhla do boje. Já se pustil za ní, i když jsem úplně nevěděl co dělám. Zakousl jsem se do tlapy útočníka a málem si vykloubil čelist. Její tlapa byla větší než byla má čelist zvyklá svírat, tudíž jsme měl pocit, že se mi roztrhne. Černá vlčice se zaměřila na krk a trhala jako o život. "Snaž se Baxi!" zavrčela na mě Ruby. "Ty mi máš co rozkazovat" zavrčel jsem na ni, ale u toho pustil tlapu, která mě okamžitě odhodila na stranu. Začal jsem lapat po dechu a jen sledoval boj.

Tak druhá kapitola. Upřímně jsem si tohle plánovala asi už od kapitoly 5, ale zatím se mi to moc nehodilo.