Kapitola 50
Z pohledu Rockyho
Stál jsem připravený na útok s ocasem vysoko vztyčeným. Elba a Fire byli v bojové pozici a čekaly na útok. Když v tom se z lesa vynořila fena. Nebyla to ledajaká fena. "Sandro!" zavyl a vyštěkl jsem zároveň a rozběhl se k funící feně. Okamžitě, jak jsem k ní doběhl, málem padla kdybych ji nepodepřel. "Co se ti proboha stalo?" zakňučela Elba. Já si toho nevšiml až do teď. Sandra byla celá potrhaná, její srst byla slepená krví a sama vypadala velice vyčerpaná. "Útok. Štěňata..." mumlala Sandra a mě jí bylo líto. "Neboj, dostaneme tě do tábora" řekl jsem a pomalým krokem se vydal s fenou o mě opřenou do tábora. "Co se stalo? Kde jsou ostatní?" ptal se Fire a Elba ho po každé otázce štípla do boku.
S fenou, sotva dýchající jsme došli do tábora. Všichni v táboře na nás jen užasle hleděli a já dokonce zpozoroval i pohled malé fenky, která byla poprvé za dlouhou dobu venku, Novy. Neměl jsem však čas na otázky některých psů a tak jsem nechal Elbu s Fire, aby byli pro ostatní přítomni. Dovedl jsem fenu ke Gammě a sám se divil, jak často sem psi chodí. Jenny tam však nebyla. "Kde je Gamma?" zavrčel jsem na Anky, která sebou zděšeně trhla. "Š-šla ven" zakoktala zaskočeně a já zpozoroval, jak svou tlapkou schovává Yoko. Opatrně jsem Sandru položil a sedl si vedle ní. "Hlídáš ji?" zeptal jsem se a snažil se znít přátelsky. Anky kývla a vypadala trochu uraženě. "Co se jí stalo? A k-kde jsou ostatní?" vykoktala ze sebe a já se zamyšleně začal drbat za uchem "Nevím, našli jsme jen jí" přiznal jsem. Anky však tato odpověď nestačila a ptala se hned dál "A kde je zbytek? Kde je Flag? A-a Mia?" ptala se a já skoro nevnímal otázky. "Nic nevím, jen to, že jsme ji našli v lese. Viděli jsme ji mimo naše území, ale nevím kde jsou ostatní. Nevíme, co se jí stalo a ani nevíme jestli jsou ostatní naživu!" zavyl jsem a naštvaně funěl. Anky už podruhé schovala Yoko, ale tentokrát na mě vycenila zuby. "Nedovoluj si na mě" varoval jsem ji a Omega se na mě jen zamračila a otočila se ke mě zády. "Fajn, jen se postarej aby se o Sandru postarala Jenny" zavrčel jsem a vydal se ven z jeskyní. Sám jsem netušil, proč jsem tak vybuchl, když se jen ptala. Minul jsem kolečko v jehož středu seděl Fire a nechal se zasypávat otázkami a dokonce i někdy chválou "Co jim to zase napovídal?" zavrčel jsem si a pokračoval dál. Došel jsem až na kraj tábora, kam jsem často s Moon chodil. Lehl jsem si naštvaně pod strom a hlavu si schoval pod tlapky. "Jsi v pořádku?" ozvalo se okamžitě, jak jsem se začal uklidňovat a já v hlase poznal svou družku. "Jen jsem... trochu jsem se vytočil. Nic velkého" odpověděl jsem klidným hlasem a Moon si s úsměvem lehla vedle mě. Já ji svým ocasem málem schoval pod srst a nechal se hřát jejím tělem. "Jak jsi se dneska měla?" zeptal jsem se a Moon si položila hlavu na mé tlapky. "Ale, znáš to" pousmála se "Ranní vstávání a nudná práce a co ty? Měl jsi dnes zábavný den?" ušklíbla se, ale měla zavřené oči. "No..." začal jsem nejistě a ucítil, jak se Moon lehce nadzvedla. "Mám jen dva průzkumníky a..." na chvíli jsem se odmlčel a tehdy se Moon konečně zvedla a zmateně se mi zahleděla do očí. "Je to moc práce na tři průzkumníky" povzdechl jsem si. "Pro dva průzkumníky to musí být opravdu náročné, ještě že mají tak silného vůdce" řekla něžným hlasem Moon a já se trochu začervenal. "Tvá práce je složitější" namítl jsem skromně a Moon si nesouhlasně olízla packu "Být Betou je jednoduché. Nedělám prakticky nic." "Ale být Betou ti prospívá" řekl jsem a Moon se na mě s úšklebkem podívala "Chceš říct, že jsem předtím nevypadala tak úžasně?." Oba jsme se začaly smát. Moc dobře jsme věděl, že Moon je úžasná a měl jsem velké štěstí, že si fenka jako ona vybrala právě mě.
Tak další kapitola je tady. Trochu nezvyklé 😂. Každopádně, pokud bude zájem, vydám dnes ještě jednu.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro