Z pohledu Moon

Spokojeně jsem hleděla na spící smečku. Všichni až na pár vyjímek spali naprosto klidně. Já však nedokázala usnout už několikátou noc. Unaveně jsem se zvedla a tiše našlapovala k Jenny. Malá Gamma obvykle nespala od doby, kdy se narodila Yoko. Celá smečka byla z malé fenečky úplně pav, což se Nově samozřejmě líbilo. "Moon" špitla nadšeně Jenny a vytrhla mě z myšlenek o fenečce. "Ahoj" špitla jsem a Jenny zuřivě vrtěla ocasem. "Chceš něco na spaní?" zeptala se mě a naklonila hlavu. Já tou svou zatřásla a Jenny se usmála. "Chceš si o něčem promluvit?" zeptala se znovu a já váhavě přikývla. Jenny naznačila, abych šla za ní. Společně jsme vyšli ven z jeskyní a zamířili k hlídkařskému potůčku. Byl celkem daleko, ale já se potřebovala zabavit. Průzkumníci na nás jen podezíravě zírali. Po boku Gammy jsme došli k malému potůčku, pokrytého lehkou vrstvou ledu. "Tak co potřebuješ?" zeptala se mě Jenny, já se zahleděla na vrstvu ledu a povzdechla si "Mám pocit, že se na naší smečku hněvají Psí duchové". Při těchto slovech jsem položila tlapku na led a přenesla svou váhu na tlapku. Led zakřupal a má tlapka sklouzla do chladné vody. Lehce se mi zježila srst, ale hned jak jsem tlapku vyndala, má srst znovu spadla. Jenny nic neříkala, jen se zahleděla na malou díru kterou jsem vytvořila. Její mlčení znamenalo souhlas. Lehce vyděšeně jsem zavřela oči a snažila se nemyslet na to, že má štěňata se narodí do hněvu Psích duchů. "Jenny, myslíš si, že zemře někdo další?" zeptala jsem se třesoucím hlasem a Jenny sebou lehce škubla "Doufám že ne, ale jestliže se na nás Psí duchové hněvají, obávám se že ano" řekla zamyšleně Jenny a já smutně sklonila hlavu. "Co naše smečka provedla, že se jí dějou takové věci!" zavyla jsem s hlavou vztyčenou k nebi a zoufale zvedla tlapku a čekal odpověď. Bohužel ale jako pokaždé o sobě Psí duchové nedaly znát. Už mě to přestávalo bavit, Psí duchové nás trestali a my ani netušili za co! "Možná by ses měla vyspat. Nezavrhni Psí duchy, tím by jsi smeče akorát více ublížila" upozornila mě Jenny. Já se usmála a olízla ji ucho "Neboj, zavrhnout je by mě nikdy nenapadlo". Sama jsem ale pochybovala. Psí duchové byli taková povídka pro štěňata, ale známka že by byli... známka o jejich existenci nebyla.  Náhle mě oslepilo pár paprsků slunce a já přivřela oči. "Začíná svítat, měla by jsi si jít odpočinout. Tvá spokojenost je i spokojenost tvých štěňat" špitla mi Jenny do ucha a klusem se vydala do tábora. Já ji okamžitě následovala a musela přemýšlet o hněvu Psích duchů. Existovaly vůbec? Nebylo to vše skutečně jen vymyšlené? Je správné jim svěřovat svůj život? Takovéto i jiné otázky mi proudily hlavou jako rozbouřená řeka. Ani jsem nedávala pozor na cestu a už jsem ležela v pelechu. Jenny zrovna odcházela a já začínala usínat.

Tak zase po mnoha dnech další kapitola. Doufám že víte o náborech do mé magické smečky, pokud ne je v info knize. A nakonec vám mohu jen popřát hezkou první Adventní neděli.