Z pohledu Flaga

Šel jsem se skupinou psů v patách do doupěte. Náš protest byl úspěšný a to bylo sladké vítězství. Jen mě trochu štvalo, to že Alfa přikázal, aby jsme byli ve svých pelíškách. Pro Novu to znamenalo, že bude Yoko vyrůstat s ní v průzkumnickém doupěti. Alfa měl sice v záloze ještě dvě jeskyně na skladování potravy, ale doufal jsem, že by se do jedné mohla Yoko, až bude ve výcviku přestěhovat. Na to ale nebyl ještě čas. Doufal jsem, že to Alfa sám zavedeme až budou jeho štěňata na světě. Unaveně jsme lehl do pelechu, protože ráno jsme měli jít na lov a já celou noc plánoval ten protest. Ulehl jsem, ale nedokázal myslet na nic jiného, než na vítězství kterého jsem dosáhl. Moje družka, společně s Gammou a Deltou se protestu neúčastnily, protože o něm ani nevěděly. Nově jsem to neřekl, protože by o mě měla až moc velký strach. Věděl jsem však, že se dřív nebo později dozví o protestu proti hlídkařce, který jsem vedl já. "Musíme se prospat" řekla Světlá bouře a smutně se zahleděla na prázdné místo, kde dřív spával Nix. "Vrátí se" řekl jsem "Zítra vám dám možnost, jít na lov s kým budete chtít. Ovšem když se mi to bude líbit". Všichni nadšeně zaštěkaly a z doupěte Delty se ozvalo naštvané zaštěkání "Ticho, probudili jste mě. Spát!". Někteří lovci se začaly potichu smát, ale já je syknutím napomenul. Všichni se naposledy zasmály a ponořily se do světa snů. Já následoval jejich příkladu a během chvíle jsem za zvuku spokojeně chrápajících lovců usnul.

"Vstávej" špitla mi do ucha Sandra a dloubla do mě čumákem. Já jen zabručel a se zívnutím následoval Sandru ven na naše shromažďovací místo lovců. Unaveně jsem zamrkal a sedl si na své místo. Všichni lovci už byli vzhůru. Světlá bouře se dívala na nebe a pronesla "Sluneční lovkyně je nějaká unavená". Bouřka na to kývla a já nechápavě naklonil hlavu. "Sluneční lovkyně je naše..." Zoe se to snažila vysvětlit a tak se toho chopil Bax "Sluneční lovkyně je slunce. Vlci mají Sluneční lovkyni a Měsíčního hlídkaře a my máme Psí duchy". Kývl jsem na znamení díků a začal "Doufám, že jste si promyslely s kým chcete jít dnes lovit". Jak jsem se tak díval na skupiny, uviděl jsem že už to mají. Kývl jsem a přistoupil k Sandře a Mie "Můžeme?" zeptal jsem se a s lehkými obavami se zahleděl na svou skupinu. Dvě březí feny na mě kývli a společně jsme se vydaly na lov. Klusaly jsem lesem a já obdivoval krásu podzimního kožichu lesa. Věděl jsem, že co nevidět se les přemění a bude mít zimní kožich. "Máte něco?" zeptala se sklesle Sandra a tím mě vytrhla z myšlenek. Zavrtěl jsem hlavou a Sandra si povzdechla. "Musíme něco ulovit, alespoň něco pro Novu" pomyslel jsem si, ale nevyslovil to nahlas. Věděl jsem, že by se obě feny mohly urazit, ale Nova měla Yoko a potřebovala jíst, aby ji mohla kojit. "Možná..." začala Mia a zastavila se. Já se s nadějí v očích zahleděl na velkou hnědou fenu a čekal, co řekne. "Mám asi dva nebo tři jeleny!" vyštěkla nadšeně a já začal vrtět ocasem. "Tak jdeme" povzbudil jsem je a klusem se vydal za Miou, která stopu následovala. Došli jsme až ke hranicím loviště a já si nejistě olízl pysky. "Je to dobrý nápad? Jsme přeci jen dosti daleko" řekl jsem a Mia vypadala stejně rozrušeně. "Ale no tak, jestli je to území jiné smečky..." Sandra to nedořekla, protože si to uvědomila. Stáhla se o krok a já musel rychle přemýšlet. "Možná jediná šance něco ulovit, ale na druhou stranu nechceme se dostat do potyčky s cizí smečkou" přemýšlel jsem nahlas a obě feny mě poslouchaly. "Myslím si, že to za ten risk stojí. Smečka jíst potřebuje. Z jednoho jelena se nají půlka smečky" řekla nejistě Mia a já zavřel oči. "Psí duchové, prosím o pomoc" zašeptal jsem se vztyčenou hlavou a otevřel oči. V tu chvíli mě ovanul ledový vítr. "Jdeme!" rozkázal jsem a rozběhl se pryč z našeho území "Ó psí duchové, dopřejte nám ochranu v těchto těžkých časech" poprosil jsem Psí duchy a doufal, že uspějeme.