Z pohledu Moon

"Tohle je vzpoura!" zavyl Flag a já jen zaskočeně otevřela tlamu. "Chceme, aby se Ruby přestala tak chovat!" zavyla Světlá bouře a já jen zmateně těkala očima po psech dole. Nebyli tam všichni. Omega a bývalí Omega seděly dál a napjatě sledovaly situaci společně s hlavním hlídkařem. Nováčci to sledovaly z jeskyní, ale jinak se všichni ostatní vzbouřily. "Tohle je snad úcta k vaší Alfě?!" zavrčela Ruby a já už to nevydržela. "Ale ty nejsi naše Alfa!" zavrčela jsem a ucítila na sobě všechny pohledy. "Beta má pravdu, si jen ničemná hlídkařka, co se nedokáže slušně chovat!" zavyla Bouřka a Ruby o krok ustoupila. Mia se zahleděla na své tlapky a pak seskočila dolů a připojila se k protestu. Já bych to nejraději udělala taky, ale chtěla jsem zůstat s Alfou. "Někdo by tě měl naučit, jak se chovat!" vyštěkla Dona a Flag přikývl. "Chceme jen jediné Alfo, chceme aby se Ruby, tvá družka začala chovat na své postavení" začal klidně Flag a posadil se. "Měla by být hlídkařkou, ale jíst až po Omeze!" zavyla Bouřka a Světlá souhlasně zavrčela. "Smečko já vím že jste rozčílení, ale..." svůj projev jsem nedokončila, protože mě Světlá bouře přerušila "Tvoje věc to není Moon, tohle má vyřešit Alfa!". "Tohle je i má smečka!" obořila jsem se na skupinu, ale nikdo se ani nehnul. "Smečko, já vím že jste neklidní. Ale rozruch ničemu neprospěje" začal Alfa a já se udiveně podívala malému psu do očí. "Moc dobře vím, že se Ruby chovala velice špatně a chci vám všem tady slíbit, že si už nebude na nikoho dovolovat!" zavyl a já hodila pohled po Ruby. Udiveně se dívala na otce svých štěňat. Mia se naopak tvářila velice hrdě. "Prosím aby jste se vrátily do doupat, Která vám náleží, podle vašeho postavení" upozornil Alfa "Chápu vaše rozhořčení, ale doufám že vaše úcta k zákonu bude na prvním místě". Alfova slova mě dost překvapila a když se na mě podíval strnula jsem. "M-můžete jít" zakoktala jsem a nedokázala odtrhnout pohled od psa, který ještě před pár dny chytal motýli jako malé štěně. "Dospěl jsi" řekla jsem mu a trochu si nebyla jistá, jestli ho to neurazilo. "To čeká každého" usmál se a kývl na mě abych se vrátila do doupěte. Já mu věnovala poslední pohled, seskočila na zem a rozběhla se do jeskyní. Vešla jsem do své jeskyně, lehla si a přemýšlela o Alfově proslovu a slovech "To čeká každého". Že by ho ta zodpovědnost, že bude otcem změnila? Nebo prostě jen dospěl? Nemohla jsem si pomoct a musela jsem na to celou noc myslet.