Z pohledu Světlé bouře

Bouřka naštvaně odešla do doupěte a já se smutně dívala, jak odchází. "To já bych měla být naštvaná. Zodpovědnost jsem dostala já a né ona. To já a Flag za ně zodpovídáme" pomyslela jsem si a usedla na zem. Projel mnou chlad, protože byla zem pokrytá jinovatkou. Rychle jsem se zvedla a otřepala se. Pak jsem se rozhlédla po táboře. Nováčci si lehly na zem a mě jich bylo líto. "Proč jim Ruby nedovolí alespoň přespat v jeskyni?" pomyslela jsem si a klusem se vydala za psy. Cestou jsem ale zachytila pohled Alfovi družky, která si o sobě myslela, že může vše. Byla velká jako Alfa, ale menší než Alfova druhá družka. Přesto si dost dovolovala. "Ahoj" pozdravil mě hlas a já v něm poznala hlas feny. "Ahoj" oplatila jsem, ale nepodívala se na fenu. "Je mi líto, že máte kvůli nám trable" řekla fena sklesle a já se na ní konečně podívala. Měla dlouhou černou srst, která ji zasahovala do obličeje. Když pohodila hlavou, aby si srst dostala z očí, byli vidět její krásné modré oči. Sedla jsem si před fenku a ona jen zvedla hlavu. "To je dobrý, nebude to tak špatný" usmála jsem se, ale sama si nebyla úplně jistá svými slovy. "Co je Kappa?" zeptal se mě pes, který vypadal, že to nemá v hlavě úplně v pořádku. "Nejsem si jistá, ale můžu se zeptat Gammy, ta má zkušenosti" řekla jsem a fenka se postavila do pozoru "Půjdeme se jí zeptat?". "Ne, jen já. Radši půjdu jen já" řekla jsem a rychle se otočila. Bez odpovědi jsem se klusem vydala ke Gammě. "Snad mi poskytne odpověď. I mě by to zajímalo" pomyslela jsem a zacukaly mi koutky. Vešla jsem do stromového vchodu a vešla do chladných jeskyní. Ovanul mě chladný vítr z venku a hned jak jsem se dostala dolů, vítr u stanul. Lehce jsem se oklepala, abych si vrátila srst na své místo a zamířila ke Gammě. "Ahoj Světlá. Potřebuješ něco?" zeptala se mě fenka, hned jak jsem jen nakoukla dovnitř. "Jo něco jo víš..." nedořekla jsem, protože mě Gamma přerušila "Mám hodně práce a tvá pomoc by se mi hodila. Jestli to není nic důležitého, prosím abys to nechala na později" usmála se a začala trhat listy, které měla před sebou. Trochu jsem škubla ocasem, ale pak jsem se vydala k feně. Lehla jsem si a začala cupovat listy, které mi přisunula. Chutnaly nějak divně. "To je máta" vysvětlila, ale mě to nic nepřineslo. Nikdy předtím jsem o "Mátě" neslyšela. "K čemu je to dobré?" zeptala jsem se, ale Gamma nezareagovala. "Je mi líto Bleska" pronesla po chvíli a přestala s prací. "Mě taky" povzdechla jsem si. Gamma se na mě podívala a pak mi olízla ucho. "Už je na lepším místě" usmála se "Může lovit s psími duchy". Moc jsem těm jejich "psím duchům" nevěřila, ale každý měl své duchy. "Budu muset" řekla jsem, když jsem uslyšela zafunění z loveckého doupěte. "Něco jsi mi chtěla" připomněla mi Jenny a já se zamyslela "Jo máš pravdu" zasmála jsem se "Nováčky zajímá co to je Kappa" řekla jsem a Jenny vypadala zaskočeně. "Ty to nevíš?" udivila se a já zavrtěla hlavou. "Kappa cvičí štěňata" řekla Jenny a já kývla na znamení porozumění. Pak jsem se obrátila a klusem se vydala do loveckého doupěte. Než jsem však stihla vejít dovnitř, uviděla jsem Cleo. S hlavou skoro u země se šourala pomalým krokem do svého doupěte. Nenápadně jsem se podívala do doupěte lovců a viděla Bouřku. Spala a tak mě nepotřebovala. Tak jsem se místo toho rozhodla, zajít za Deltou. Nenápadně jsem se přikradla k jejímu doupěti. Nenápadně jsem nakoukla přes okraj jeskyně a viděla bílou fenu. Ležela ke mě zády a popotahovala. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se a Cleo sebou cukla. Ve chvíli, kdy mě uviděla se uklidnila "Jo jsem" popotáhla a sedla si naproti mě. "To tě tak moc vzala Bleskova smrt?" zeptala jsem se s chápavým tónem a Cleo se při zmínce jeho smrti otřásla. Chápavě jsem se k ní posadila, ale ona se ode mě odtáhla. Všimla jsem si, škrábance na její tváři a začala přemýšlet, od koho či čeho to má. "Měla bys jít" zamumlala a já se smutným pohledem na ní odešla do svého doupěte. "Je z toho hodně zničená. Ale proč? Nikdy se spolu nebavily" proběhlo mi hlavou. "Ale byl členem smečky a nevím o jejím životě předtím nevím skoro nic" musela jsem uznat. Chtěla jsem na to přestat myslet. Pomalu jsem ji začala obviňovat. "Ne Cleo by nebyla něčeho takového schopná" řekla jsem si pevně a položila si hlavu na tlapky. Přesto jsem ale nechtěla věřit ani jednomu z dvou přesvědčení. Očima jsem těkala po jeskyni a chtěla zapomenout.