Z pohledu Bouřky

Ležela jsem ve svém pelíšku a odpočívala po lovu. Světlá bouřka a Nix byli někde pryč a tak jsem byla sama. Naneštěstí mě to po chvíli začalo nudit, tak jsem se rozhodla vyjít ven. Líně jsem se protáhla a mé packy mě lehce zabolely. Prošla jsem jeskyní a došla až na večerní stanoviště hlídky. Na chvíli jsem si sedla a vtom mě ovanul studený vítr. Zima se blížila, ale sníh byl už teď. "Smečko!" zavyl Alfa a já se klusem a se zívnutím vydala na shromažďovací mýtinu. "Proč myslíš, že nás svolává?" zeptala se mě Dona, která se ke mně připojila. Zavrtěla jsem hlavou, že nevím a opět si zívla. "Rád bych vám oznámil jednu nepříjemnou zprávu," začal Alfa a já napnula krk, aby mi nic neuniklo. "Dnes byl nalezen pach Bleska, který je již velice dlouho nezvěstný," pokračoval a obě jeho družky sklonily hlavu. "Beto, dokonči to," rozkázal Alfa a se skloněnou hlavou odstoupil. Zahleděla jsem se na dříve ladnou fenu, která se teď s námahou sápala nahoru. Hned jak se dostala nahoru, unaveně oddychovala a začala: "Blesk je mrtev," pronesla a smečkou projelo nervózní napětí. Dona se zadívala na tlapky a sjela k zemi. Fire si z toho nic nedělal a naopak vypadal spokojeně, ale já se nijak netvářila. Jen jsem se ohlédla a setkala se s pohledem Nixe. V jeho očích byl smutek. Světlá ho okamžitě začala olizovat a vypadala skoro jako jeho matka, což bylo lehce podivné. "Jak se to mohlo stát?!" vyštěkla najednou Dona a propalovala Alfu pohledem. "Nech si to, nezapomeň že mluvíš s Alfou," zavrčela Beta a její druh přistoupil k Doně, aby ji zastrašil. Ta se jen lehce ohlédla a s tichým zavrčením si sedla. "Nikdo to nečekal, ale stalo se. Nemůžeme ho na území najít," řekla Ruby, ale Mia se hned ozvala. "Vlastně jsme našli jeho stopu," Ruby se na Miu naštvaně podívala. "Mluv!" zavyla Dona a udělala krok k Mie. Rocky ji ale strhl k zemi a jednou svou tlapou ji uzemnil. "U hlídkařského potůčku jsme našli jeho stopu," pokračovala Mia. "Ale nebyl tam sám, byl tam s nějakou fenou," dokončila to Sandra a Donin vážný výraz náhle potemněl. "A co když ho ta fena napadla?" zeptala se Světlá a já jí věnovala pohled. "To je jen jedna z možností," přiznala Mia a Ruby si odfrkla. "Každopádně, musíme být obezřetní. Jestli ho napadla, musí tu být další smečka," poznamenal Alfa a ohlédl se za sebe. "A vlastně bych vám též chtěl představit nové členy smečky...," na chvíli se odmlčel. "Představuji vám naše nové pomocníky, budou pomáhat Omeze a Gammě," oznámil a udělal krok dozadu. Na jeho místo se postavili tři psi a jedna fena. "James, Jick, Samuel a Alby." Při každém jméně se jmenovaný pes posadil a přejel smečku pohledem. Jick mě děsil. Měl kamennou tvář a tak nepřátelsky se tvářil. "Flag bude zodpovědný za vše, co udělají," zavrčela Beta a Flag sebou cukl. "Proč já?!" zavyl nechápavě a vypadal lehce vyděšeně. "Protože jsi je našel a přivedl je na naše území," zavrčela naopak Ruby a procpala se mezi psy. "Až do narození mých štěňat budeš zodpovědný za všechno, co tito psi provedou. Pak se stanou právoplatnými Kappamy. Teda pokud něco neprovedou, budou pracovití a já jim budu věřit," zavrčela a zamračila se na sedící nováčky. "To ale není fér!" zavyla Světlá a já si všimla Nixe, jak se ji snaží utišit. "Jestli ti je ho tak líto, budeš mít za ně zodpovědnost s ním," ušklíbla se Ruby a Nix se postavil do bojového postoje. "Alfo, to ji necháš rozkazovat? Vždyť je to jen obyčejná...," Nix to nedořekl, protože mu Světlá šlápla na ocas. "Dobrá práce," pomyslela jsem si. "Je mi líto, ale já souhlasím," řekl Alfa a Beta se postavila hned vedle něj. Nix si naštvaně odfrkl a otočil se ke skále zády. Beta kývla na Rockyho a ten se k Nixovi přiblížil a pak ho někam odvlekl. "Už to tu nebude tak jednoduché. Až moc jste si zvykli na klidný režim, já to tu teď změním," zavrčela Ruby a já nechápavě pohlédla na Alfu. Ten zahanbeně seděl a nechal se Miou utěšovat. "Slaboch," pronesla Dona, ale slyšela jsem to jen já. "Můžete jít," řekla Beta a já se po boku Dony vydala zpět do doupěte. "To není možné, od kdy nám rozkazuje obyčejná hlídkařka?" zavrčela Dona a já se zamyslela. "Možná ho Ruby vydírá," řekl Ringo a já musela uznat, že to není nemožné. Byla to velká fena a od doby, kdy se stala Alfovou družkou si hodně dovolovala. "Já tu... prostě ji nesnáším," zavrčela Dona a otřásla hlavou. Těsně před vchodem do jeskyní se Dona zastavila a kývla na Ringa. Ten na ni kývl též a rozběhl se dovnitř. Mnou projel chlad, když mi na čumák dopadla vločka a rychle se rozpustila. Dona se mi podívala do očí a špitla: "Dnes večer, budeš mě krýt." Nechápavě jsem zamrkala a chtěla se zeptat co myslí, ale Dona už byla pryč. "Snad bude v pořádku," zakňučela Světlá bouře, která právě procházela. Já si jí ale předtím nevšimla a tak jsem sebou cukla. "Kdo?" zeptala jsem se a má srst se začala ježit. "Nix," špitla a já jí olízla ucho. "Neboj, co by se mu mohlo stát?" pronesla jsem a ona mi věnovala vděčný pohled. "Nesnáším ji," zavrčela a její pohled se zaměřil na Ruby. "Je níž než my a takhle si dovoluje," pokračovala a já zjistila, že začíná vrčet nahlas. Musela jsem zakročit, už teď měla problém a já ji chtěla pomoci. Jediné co mě napadlo bylo zatáhnout ji za ocas. A tak jsem její netrpělivě mrskající se ocas chytla do tesáků. Její dlouhá srst mě lechtala v tlamě a já lehce kýchla. To Světlou upozornilo a když zjistila, že ji držím ocas, škubla s ním a sedla si. Svůj ocas si pak začala otírat o studenou trávu, která byla pokryta jinovatkou. "Promiň," usmála jsem se a popotáhla. "Hnus," ušklíbla se a svrhla mě na zem. Začala si do mé srsti otírat ocas a hlasitě se smála. "Nechte toho!" vyštěkl povědomý hlas a hned na to Světlou někdo serval. Byl to ten nový pes. "Nech toho Samueli," zavrčela jsem a pes se na mě nechápavě podíval. "Já jsem..., ty si myslíš, že jsem...," pes se nechápavě zadrhával. "Já jsem James!" zavyl a udělal kolečko. "Není ti zima?" ušklíbla se Světlá, která se právě zvedla. "Měla by?" zeptal se a já vytřeštila oči. "Vždyť ti chybí srst. Ano měla by ti být. Je zima!" vyštěkla jsem a pes lehce couvl. "Omlouvám se," zakňučel. "Myslel jsem.... já jen." nedořekl, protože mu Světlá olízla ucho. Nebylo třeba nic říkat a pes se s úsměvem vydal pryč. "Ti nový se mi nelíbí." zavrčela jsem, ale Světlá mi přitiskla čumák ke krku. "Bude to dobré, všichni jsou tu jednou noví," chlácholila mě. Udělala jsem krok dozadu a bez Světlé jsem se vydala do pelechu. "Nevím, jestli se jim dá věřit," pomyslela jsem si a lehce zavrčela. Dlouho jsem však nepřemýšlela o nováčcích, protože jsem už došla do loveckého doupěte, ulehla a během chvíle vyčerpáním usnula.

Nejdelší kapitola, kterou jsem kdy napsala. Dalo mi to dost zabrat, tak doufám, že se líbila.