Z pohledu Bleska

Probudil jsem se celkem brzy ráno. Bolelo mě rameno a trochu bok, ale já na sobě nedal nic znát. Vstal jsem a udiveně zjistil, že všichni spí. Všichni, až na jednu fenu. "Kdepak se schovává?" zeptal jsem se sám sebe a s vyceněnými zuby se vydal nahoru. Cleo jsem venku cítil, tak jsem se vydal po její stopě. Potichu jsem proběhl táborem a pak vstoupil do lesa. Její pach vedl až k hlídkařskému potůčku. "Šla jsi si umýt zakrvácené zuby a špinavé tlapky, zrádkyně?" zavrčel jsem si potichu a nenápadně si lehl do křoví. Sledoval jsem Cleo, která si pečlivě myla tlapky. Já jsem to dlouho nevydržel a zaútočil jsem. Převalil jsem Cleo na záda a měl ji pod sebou. "Vím, že jsi to včera byla ty, zrádkyně!" zavyl a zavrčel jsem zároveň. "A jak mi to chceš dokázat? Jsem přece ta hodná, chudák nemocná fenka," ušklíbla se Cleo a já ji pustil. Cleo toho využila a svalila mě. "A navíc, to ty jsi přece ten zlý. Vsadím se, že ne jeden pes si bude myslet že jsi to udělal ty," zasmála se a já ji ukázal své tesáky. "Proč by jsi se přece ptal, jestli bude Omega v pořádku? Aby nemohla říct, že jsi ji napadl? Neboj, nikomu nic neřekne, o to se postarám!" zavrčela Cleo a já sebou začal házet. Cleo ale nebyla Delta jen tak. Udržela mě. Já tedy musel improvizovat. Kousl jsem ji do tlapky a Cleo uskočila. Rozběhl jsem se pryč, ale ona do mě zboku narazila a já se praštil o nejbližší strom.  "Můj malý Blesk, malý hrdina," zasmála se Cleo a já pomalu začínal vidět rudě. "Nemůžeš... nemůžeš mě zabít," zavrčel jsem z posledních sil. "Říká kdo?"  ušklíbla se a zakousla se mi do boku. Bolestně jsem zavyl. Cleo trhla a pak se mi zakousla do zad, trhla a já necítil končetiny. "A teď velké finále!" zavrčela a kousla mě do krku. Krev jsem cítil až v krku, ale ne moc dlouho, protože jsem upadl do bezvědomí.

Komu je Bleska líto? Napište jestli chcete aby přežil, podle vás se rozhodnu "Jeho osud leží ve vašich tlapkách".