Kapitola 32
Z pohledu Bleska
Začal jsem trhat břicho laně, která po chvíli padla k zemi. S vítězným zavytím jsem přinesl šest králíků a přemýšlel, jak všechno poberu do tábora. "Co kdybych...," než jsem si to stačil domyslet, začal jsem konat. Lani jsem strhl kus kůže a pokusil se králíky narvat dovnitř laně. K mému překvapení, to šlo, ale ztěžka. Pokaždé se ozvalo silné křupnutí kostí. "Mám to," pochválil jsem se a popadl laň za krk. Začal jsem s ní couvat, ale to nemělo úspěch. Zamyšleně jsem si sedl a zadíval se na laň. "Mohl bych...," než jsem si to stačil říct, uslyšel jsem vrčení. Bylo psí a já měl rád boje, tak jsem se bez váhání rozběhl za zvukem. Doběhl jsem až k malé propasti, kolem které už jsem běhal několikrát, ale tentokrát byla z větší části zavalená kameny. Dole byla tak divně zbarvená vrčící fena, se spláclým čumákem a před ní ležela vyčerpaná a vyděšená "OMEGA!" problesklo mi hlavou. Hlasitě jsem zavrčel a skočil dolů na fenu. Tlapkou jsem ji omylem škrábl do tváře, ale nějak to nevadilo. Fena se mi ale rychle vykroutila a rozběhla se proti mně, srazila mě k zemi a dala se na útěk. Já ji nepronásledoval a přistoupil jsem k Omeze. "Blesku, ráda tě vidím," hlesla slabě a já se zadíval na dva kameny. Byli zbarvené do ruda od její krve a její srst byla slepená cizí krví. Stoupl jsme si ke kameni a opřel se o něj. Z toho spadlo pár malých kamínků přímo na malou Omegu, ale ta se ani nehla. Znovu jsem se o kámen opřel a konečně s ním pohnul. Druhý kámen se ale pohnul přímo na mě a opřel se o můj bok. Zakvílel jsem, ale ustál to. "Vylez," přikázal jsem přiškrceným hlasem a Omega se těžce odplazila od kamenů. Když byla v bezpečí, já uskočil a kameny do sebe narazily. Kusy odletěly a prach se mi dostal do očí. Bolestně jsem si sedl a prudce mrkal. "Díky Bl...," Omega najednou ztratila hlas a nějak divně se uvolnila. Zděsil jsem se. Byl jsem sice zákeřný, ale ona si to nezasloužila. Rychle jsem si ji přehodil přes záda a nejrychleji, jak to jen šlo, jsem se vydal k táboru. Až někdy v půlce cesty jsem si vzpomněl na laň a králíky, ale Omega byla důležitější. Když jsem se konečně dostal až k hranicím tábora, ulevilo se mi a já se rozběhl do doupěte Gammy. Musel jsem ale několikrát zpomalit, abych si Omegu udržel. "Gammo!" zavolal jsem hned, jak jsem procházel jeskyněmi. Z jeskyně vyběhla malá fenka, co byla neskutečně podobná Alfovi. "Blesku, co...," nedořekla. "Panebože, Anky!" zavyla místo dokončení věty a já ji následoval do její jeskyně. Opatrně jsem ji položil a Gamma začala okamžitě běhat sem a tam a po krátké chvíli byla dost zadýchaná. Já se posadil a ohlédl se. Za mnou ležela Nova s malým štěnětem a oba hřál velký Flag. "Bude v pořádku?" zeptal jsem se starostlivě a v tu chvíli ucítil tři pohledy. "Jsi v pořádku Blesku?" zeptal se mě Flag a to mě urazilo. "Jednou mám o někoho strach a vy si hned myslíte, že jsem nemocný," zamumlal jsem uraženě a na truc jsem odešel. Nezastavoval jsem a měl jsem namířeno zpět k lani. Schválně jsem to vzal kolem hlídkařského potůčku. Měl jsem žízeň, tak jsem se u něj zastavil. Něco mě tam ale zarazilo. Bylo tam bahno, stejně jako na mých tlapkách. To bláto, co na sobě měl útočník v propasti. "Musel tu být," zavrčel jsem si. Vyšel jsem trochu víš, abych nepil vodu s blátem a napil se. Pak jsem se rozběhl za svou laní a králíky. Byl jsem nabitý energií a tak jsem popadl laň za krk a sám se udivil, jak skvěle jsem dokázal laň utáhnout. Skoro bez potíží jsme laň dotáhl do tábora a svěřil ji Mie, jedné z družek Alfy. Jelikož už byla tma, chtěl jsem si jít lehnout a cestou do doupěte jsem potkal Cleo. "Ahoj," řekl jsem trochu naštvaně. Cleo se na mě podezíravě podívala a pak se otočila a lehla si do svého pelechu ve vlastním velkém doupěti. Než však odešla, něčeho jsem si všiml. Měla na obličeji sotva den starý škrábanec a po boji s cizí smečkou ho neměla. "Ona je ta z propasti!" problesklo mi náhle hlavou. Měl jsem chuť ji utrhnout tu její spláclou hlavu. S krátkým zavrčením jsem si lehl do pelechu a pozoroval ji. Oči se mi únavou po boji, lovem a záchranou Omegy klížily a já pomalu usínal. Poslední co jsem viděl, byla usmívající se Cleo.
Tak co? Jste překvapení, že záhadným zachráncem je Blesk? Určitě pište a můžete se těšit na další kapitolu.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro