Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Kapitola 32

Z pohledu Bleska

Začal jsem trhat břicho laně, která po chvíli padla k zemi. S vítězným zavytím jsem přinesl šest králíků a přemýšlel, jak všechno poberu do tábora. "Co kdybych...," než jsem si to stačil domyslet, začal jsem konat. Lani jsem strhl kus kůže a pokusil se králíky narvat dovnitř laně. K mému překvapení, to šlo, ale ztěžka. Pokaždé se ozvalo silné křupnutí  kostí. "Mám to," pochválil jsem se a popadl laň za krk. Začal jsem s ní couvat, ale to nemělo úspěch. Zamyšleně jsem si sedl a zadíval se na laň. "Mohl bych...," než jsem si to stačil říct, uslyšel jsem vrčení. Bylo psí a já měl rád boje, tak jsem se bez váhání rozběhl za zvukem. Doběhl jsem až k malé propasti, kolem které už jsem běhal několikrát, ale tentokrát byla z větší části zavalená kameny. Dole byla tak divně zbarvená vrčící fena, se spláclým čumákem a před ní ležela vyčerpaná a vyděšená "OMEGA!" problesklo mi hlavou. Hlasitě jsem zavrčel a skočil dolů na fenu. Tlapkou jsem ji omylem škrábl do tváře, ale nějak to nevadilo. Fena se mi ale rychle vykroutila a rozběhla se proti mně, srazila mě k zemi a dala se na útěk. Já ji nepronásledoval a přistoupil jsem k Omeze. "Blesku, ráda tě vidím," hlesla slabě a já se zadíval na dva kameny. Byli zbarvené do ruda od její krve a její srst byla slepená cizí krví. Stoupl jsme si ke kameni a opřel se o něj. Z toho spadlo pár malých kamínků přímo na malou Omegu, ale ta se ani nehla. Znovu jsem se o kámen opřel a konečně s ním pohnul. Druhý kámen se ale pohnul přímo na mě a opřel se o můj bok. Zakvílel jsem, ale ustál to. "Vylez," přikázal jsem přiškrceným hlasem a Omega se těžce odplazila od kamenů. Když byla v bezpečí, já uskočil a kameny do sebe narazily. Kusy odletěly a prach se mi dostal do očí. Bolestně jsem si sedl a prudce mrkal. "Díky Bl...," Omega najednou ztratila hlas a nějak divně se uvolnila. Zděsil jsem se. Byl jsem sice zákeřný, ale ona si to nezasloužila. Rychle jsem si ji přehodil přes záda a nejrychleji, jak to jen šlo, jsem se vydal k táboru. Až někdy v půlce cesty jsem si vzpomněl na laň a králíky, ale Omega byla důležitější. Když jsem se konečně dostal až k hranicím tábora, ulevilo se mi a já se rozběhl do doupěte Gammy. Musel jsem ale několikrát zpomalit, abych si Omegu udržel. "Gammo!" zavolal jsem hned, jak jsem procházel jeskyněmi. Z jeskyně vyběhla malá fenka, co byla neskutečně podobná Alfovi. "Blesku, co...," nedořekla. "Panebože, Anky!" zavyla místo dokončení věty a já ji následoval do její jeskyně. Opatrně jsem ji položil a Gamma začala okamžitě běhat sem a tam a po krátké chvíli byla dost zadýchaná. Já se posadil a ohlédl se. Za mnou ležela Nova s malým štěnětem a oba hřál velký Flag. "Bude v pořádku?" zeptal jsem se starostlivě a v tu chvíli ucítil tři pohledy. "Jsi v pořádku Blesku?" zeptal se mě Flag a to mě urazilo. "Jednou mám o někoho strach a vy si hned myslíte, že jsem nemocný," zamumlal jsem uraženě a na truc jsem odešel. Nezastavoval jsem a měl jsem namířeno zpět k lani. Schválně jsem to vzal kolem hlídkařského potůčku. Měl jsem žízeň, tak jsem se u něj zastavil. Něco mě tam ale zarazilo. Bylo tam bahno, stejně jako na mých tlapkách. To bláto, co na sobě měl útočník v propasti. "Musel tu být," zavrčel jsem si. Vyšel jsem trochu víš, abych nepil vodu s blátem a napil se. Pak jsem se rozběhl za svou laní a králíky. Byl jsem nabitý energií a tak jsem popadl laň za krk a sám se udivil, jak skvěle jsem dokázal laň utáhnout. Skoro bez potíží jsme laň dotáhl do tábora a svěřil ji Mie, jedné z družek Alfy.  Jelikož už byla tma, chtěl jsem si jít lehnout a cestou do doupěte jsem potkal Cleo. "Ahoj," řekl jsem trochu naštvaně. Cleo se na mě podezíravě podívala  a pak se otočila a lehla si do svého pelechu ve vlastním velkém doupěti. Než však odešla, něčeho jsem si všiml. Měla na obličeji sotva den starý škrábanec a po boji s cizí smečkou ho neměla. "Ona je ta z propasti!" problesklo mi náhle hlavou. Měl jsem chuť ji utrhnout tu její spláclou hlavu. S krátkým zavrčením jsem si lehl do pelechu a pozoroval ji. Oči se mi únavou po boji, lovem a záchranou Omegy klížily a já pomalu usínal. Poslední co jsem viděl, byla usmívající se Cleo.

Tak co? Jste překvapení, že záhadným zachráncem je Blesk? Určitě pište a můžete se těšit na další kapitolu.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro

Tags: #dog#pack