Z pohledu Cleo

"Omego!" zavyla jsem, když jsem uviděla ten nepořádek v táboře. "Omego!" zavyla jsem znovu a zaposlouchala se do zvuků. Obvykle kdykoliv někdo Omegu zavolal, byly slyšet její kroky a její omluvné šeptání. Tentokrát bylo ale ticho. Znepokojeně jsem si sedla a cítila pocit viny.  "Co když se jí něco stalo? Co když jí ty psi unesli... Co když, je mrtvá?" při této  myšlence jsem se usmála. "Co když je mrtvá a chudák Dingo bude sám,"  projelo mi hlavou a nadšeně jsem se vydala za Dingem. Ležel na zádech a žvýkal klacík. "Dingo, můžu s tebou na chvíli mluvit?" řekla jsem hraným skleslým hlasem.  Dingo se na mě podíval a přetočil se na břicho. "Ty můžeš vždycky," usmál se a  zavrtěl ocasem. "Anky se ztratila, nejspíš ji unesla ta cizí smečka," řekla jsem stále tím hraným hlasem.  Dingův úsměv sklesl a jeho pohled, byl takový prázdný. "Je mi to líto," zakňučela jsem a lehla si vedle Dinga. Položila jsem si hlavu na jeho krk a nenápadně nasála jeho pach. "Ale... ale vždyť byla s tebou," řekl nechápavě a zároveň zdrceně. "Já vím, ale v zápalu boje, jsem ji...," snažila jsem se něco rychle vymyslet, "...jsem ji ztratila," dořekla jsem a Dingo smutně přikývl. "Třeba ji najdu," řekl a já zvedla hlavu. "To snad ne, nesmí ji najít," problesklo mi hlavou. "Víš... víš já cítila její krev a to ve velkém množství a tak... asi bude mrtvá," řekla jsem a u té myšlenky mi bylo dobře. Dingo si smutně povzdechl a položil mi hlavu na tlapky. Já jsem se usmála a začala jsem mu olizovat hlavu. "O tomhle jsem vždycky snila," proběhlo mi hlavou a každou chvilku jsem si užívala. "Snad bude v pořádku," povzdechl si Dingo a já trochu poodhalila levý tesák.  "Měl bych ji jít hledat, zvlášť teď...," nedořekl to a podíval se mi do očí. "Zvlášť teď, když čeká štěňata." "Ona... čeká... štěňata?" dostala jsem ze sebe a on smutně přikývl. "Jestli je naživu, zabiju ji," proběhlo mi hlavou. "Půdu ji najít," řekla jsem pevně a Dingo se usmál. Chtěla jsem jít sama, ale Dingo mě následoval. "Co kdybychom se rozdělili? Prohledáme větší část lesa," navrhla jsem a Dingo nejistě přikývl. Chvíli jsem klusala v lese, když jsem zachytila její pach.  Než jsem ho začala následovat, vyválela jsem se v blátě, aby má bílá srst nebyla poznat. Pak jsem se rozběhla za pachem a u toho neměla moc přátelské myšlenky. Doběhla jsem až k malé propasti, která byla nově zasypaná kameny. Opatrně jsem nahlédla dovnitř a viděla tam povědomou fenu. Omega tam ležela, s tlapkou zaklíněnou mezi kameny a vypadala... mrtvá. Já jsem tomu ale nevěřila a díky tomu, že se stmívalo, neměla šanci mě zpozorovat. Nenápadně a potichu jsem slezla dolů a sedla si před uvězněnou Omegu. "Jen.. chci aby jste ušetřili má nenarozená štěňata," zakňučela Omega a já se trochu naklonila. "Nejsem tu kvůli nim," zavrčela jsem jí do uší a Omega unaveně otevřela své oči. Měla je plné strachu a bolesti, ale i tak mi nepřišla dost... zničená. "Tak co tedy chcete, už jsem vám říkala, že jsem jen Omega a smečka by za mě nic nedala," posmutněla a já vycenila zuby. "Já vím, že by za tebe Alfa nebo kdokoliv kromě mě, dali i třeba celou laň, ale já bych tě nechala zemřít," pomyslela jsem si a udělala krok k uvězněné Omeze. Už jsem se chystala zaútočit, když jsem uslyšela něčí zavrčení. Pes se snesl ze shora a srazil mě k zemi. Já se ale vykroutila a rozběhla se proti němu. Srazila jsem ho k zemi a rozběhla se pryč.  Utíkala jsem, i když mě pes nenásledoval. Až někde u tábora jsem se zastavila a v malém potůčku se umyla. Nešlo to tak jednoduše, ale musela jsem se snažit. Do tábora jsem se vrátila se škrábancem na tváři, který mi udělal ten pes. Podle pachu a vzhledu jsem měla jasno kdo to byl. Upřímně bych to od něj nečekala. V táboře jsem rovnou zamířila ke Gammě a nechala si ránu ošetřit.

Tak, kapitola je tu. Co si myslíte o tom, jak se Cleo zachovala? A kdo byl ten tajemný pes? Fandily by jste Cleo a Dingovi jako páru? Rozhodně pište a Ahoj!