Z pohledu Nixe

Vyčerpaný z boje jsem ležel vedle své družky v pelechu. Své družce jsem čistil kožíšek a ona spokojeně spala. Vedle Světlé bouře ležela druhá vlčice, Bouřka. S oběma vlčicemi jsem bojoval, sice až ke konci boje, ale bojoval. Má družka byla vždy silná a na mě milá a proto jsem každým dnem děkoval, že ji mám. Ale nikdo až na Bouřku o nás nevěděl, vím totiž, že kdyby se to dozvěděla Zoe nebo Sandra, začaly by jí to rozmlouvat a já se bál, že by mě opustila. "Co myslíš, že se tam děje?" zeptala se mě Bouřka, která před chvíli zakrývala své uši tlapkami. "Nevím," přiznal jsem. Když jsme se totiž vrátili si odpočinout, v jeskyních se ozývalo bolestné vytí a zděšené kňučení. Věděli jsme, že to vytí patřilo Nově a kňučení zase Flagovi, ale ani jeden z nás tří neměl kuráž se tam podívat. Světlá v tom hluku na moje překvapení usnula a vypadala dosti spokojeně. "Běž se tam podívat," pobídla mě Bouřka a já se zamračil. "Proč já? Jdi ty." Bouřka chvíli váhala, ale pak si olízla pysky a nejistě vstala. Pomalým krokem šla ven z jeskyně a já ji s vítězným pohledem sledoval. Když zmizela za rohem naklonil jsem se ke Světlé a olízl ji ucho. Spokojeně jsem zavřel oči a ignoroval mučivé zvuky, které pomalu přestávaly. Už jsem skoro usnul, když v tom jsem ucítil, jak mě někdo tahá pryč.  Bouřka mě odtáhla od Světlé a zatřásla se mnou. Já jsem naštvaně vyskočil na nohy a udiveně zjistil, že je ticho. "Tak co jsi zjistila?" zeptal jsem se trochu naježený. "No, žádné velké věci," odpověděla vlčice a začala se škrábat za uchem. Měla ale takový šibalský úsměv a já poznal, že to bude víc než říká. Podezíravě jsem se na ni podíval a vydal se do doupěte Gammy. Opatrně a hlavně nenápadně jsem nakoukl dovnitř a ztuhl jsem. V doupěti Gammy ležel Flag, který se láskyplně díval na malé štěně. Nova spala se štěnětem schouleným vedle jejího břicha a hlasitě chrápala. "Štěně už tu dlouho nebylo," pomyslel jsem si a couvl. Se skloněnou hlavou a běhajícími myšlenkami jsem se vrátil do doupěte lovců. Lehl jsem si do svého pelechu a díval se na tlapky. "To je něco, že?" zasmála se potichu Bouřka a sedla si vedle mě. "Tohle bych nikdy nečekal. Ani jsem nevěděl, že Nova je březí," přiznal jsem a zadíval se na Bouřku. "Ty jsi to věděla?" Má otázka ji překvapila a zmateně se mi zadívala do očí. "Ty asi nevíš, že když někdo ve smečce čeká štěňata, má se to ohlásit Alfovi a ten to oznámí smečce?" vysvětlila mi a já pokyvoval hlavou. "To jsem nevěděl a že mám družku musím taky oznámit?" zeptal jsem se nejistě a Bouřka zavrtěla hlavou. "To ne, určitě nejsi první a zatím to Alfa nehlásil, takže pravděpodobně nemusíš," usmála se vlčice a já si oddechl. "Nixi," ozvalo se a já se podíval na svou probírající se družku. "Jsem tady," usmál jsem se a ona mi úsměv opětovala. "Nechceš vidět štěně?" zeptal jsem se potichu. Světlá okamžitě vyskočila na nohy a přikývla. Bouřka se vydala po boku se Světlou ke Gammě do doupěte. Já jsem šel pomalu za nimi a těšil se na reakci mé družky. Ve chvíli, kdy mi z očí zmizely oba vlčí ocasy, uslyšel jsem Světlou. "Ta je nádherná," vydechla, když jsem vešel dovnitř. Flag se usmál a hrdě se na svého potomka podíval. Světlá bouřka si lehla a připlazila se ke štěněti. Naneštěstí ale schytala lehké kousnutí od Novy, která se náhle probudila. "Jej, promiň," zakňučela Nova a má družka se překvapeně rozhlížela. "Jak se jmenuje?" zeptal jsem se a sedl si. "Yoko," odpověděla Nova a přitáhla si malou fenečku. Malá Yoko byla opravdu roztomilá, až mě donutila přemýšlet o vlastních štěňatech. "Taky bych chtěla takové štěňátko," špitla mi do ucha má družka a já v jejím hlase slyšel něhu. Usmál jsem se na ni, ale přesto měl malé pochyby.  "Nevím jak vy, ale já mám hlad," řekla Bouřka a vytrhla mě z myšlenek. Přikývl jsem a všichni tři jsme se rozběhli ven. Počkal jsem, než obě vlčice vylezou a pak jsem sám prolezl. Venku byla cítit smrt a všude byla krev. "Chudák Omega," řekl jsem a Světlá mi olízla ucho. "Fire!" zavyla znenadání zděšeně Bouřka a rozběhla se pryč. Já začal nechápavě štěkat a následoval jsem černou vlčici. Doběhli jsme až k malému průzkumníkovi, který vypadal, že je blízko smrti. Světlá se nahnula, chytla ho za zátylek a opatrně ho nesla zpět. Klusal jsem vedle ní a nervózně se ohlížel. "Informuj Alfu," rozkázala mi Bouřka, když jsem se chystal vlézt do jeskyní. Přikývl jsem a rozběhl se za Alfou. Doběhl jsem až na shromažďovací mýtinu a rozhlédl se. Když jsem se chystal znovu rozběhnout, narazil jsem do Bety. "Omlouvám se," řekl jsem rychle a chystal se otočit, ale Beta mě chytla za ocas. "Jestli hledáš Alfu, není v táboře," řekla vážně. "Fire se na kraji tábora skácel a teď je v bezvědomí," oznámil jsem a Beta naštvaně odběhla. Chvíli jsem stál sám na místě a nevěděl, co mám dělat. "Mohl bych se jít projít," napadlo mě a svůj nápad jsem okamžitě přijal. Vydal jsem se klusem ven z tábora a doufal, že budu na chvíli zaměstnán.

Tak už je tu 30 Kapitola. Opravdu to utíká. Hrozně ráda píšu tento příběh a doufám, že ho rádi čtete.