Kapitola 28
Z pohledu Cleo
Nejistě jsem koukala ven, ale nerozuměla jsem jim. Ta cizí smečka byla obrovská a měla jediný cíl, zabrat naše území. "Útok!" uslyšela jsem a celá cizí smečka se rozběhla proti nám. Anky se vedle mě strachem přikrčila a rozběhla se zpět do jeskyní. Dingo ji následoval a já se postavila přímo do vchodu do jeskyní. Proti mě běželi hned tři psi, ale já strach neměla. S hlasitým zavrčením jsem se vrhla na prvního a nejjistějšího psa. S úšklebkem jsem ho srazila k zemi a zakousla se mu do břicha. Pes zakňučel a po mě se vrhli další dva psi. Útoku od toho zleva jsem se vyhnula a on se zakousl do psa pode mnou. Pes zprava se mi zakousl do ocasu a já se po něm ohnala. Jakmile jsem ale přestala dávat pozor, pes pode mnou se mi zakousl do krku a ten druhý do ramene. Hlasitě jsem zavrčela a kousla toho třetího. Odhodila jsem ho a v tu chvíli ke mně přiběhla Elba. Byla sice malá, ale byla rychlá. Kousla psa pode mnou do hlavy a svírala. Já vystartovala po druhém psu a jediným pohybem jsem mu zlomila vaz. Sama jsem nevěděla jak jsem to udělala, ale stalo se. Pes zakouslý do krku se mě náhle pustil a já se na něj podívala. Krvácel silně z hlavy a chyběly mu obě oči. Trhla jsem sebou a zadívala se na Elbu. Prudce dýchala a dívala se na své dílo. Zděšeně se na mě podívala a já se jejímu pohledu snažila vyhnout. Elba najednou zastříhala ušima a někam se rozběhla. Já jsem ji sledovala, ale nenásledovala jsem ji. Hned, jak zmizela z tábora, něco kolem mě proběhlo. Byl to malý pes. Zamračila jsem se a s vyceněnými tesáky se rozběhla za ním. Vběhl do jeskyní a já za ním. Následovala jsem ho až do jeskyně Omegy. Tam jsem ho zachytila a udivila se. V jeskyni se krčila Anky a Dingo ji bránil před dvěma psy. Já malého chytla a zatřepala s ním. Pak jsem ho odhodila a vrhla se na jednoho ze dvou psů. Chytla jsem ho za ocas a škubla. Pes skončil na zemi a já se mu vrhla na břicho. Škrábala jsem a kousala, až se pes přestal bránit a byl pokoj. Ten druhý stále dorážel na Dinga. Já zavrčela a vystartovala mu po noze. Mé zuby se zabořily do masa a spustil se proud krve. Pes zavyl a ohnal se po mně. Toho Dingo využil a zakousl se mu do krku. Pes byl na pokraji smrti, tak ho Dingo zabil. Anky se mezitím rozběhla pryč. "Jdu pomoci nahoru," řekl zadýchaně Dingo a rozběhl se pryč. Já si na chvíli sedla a stěží oddychovala. Pak jsem uslyšela hlasité bolestivé zavytí a okamžitě se zvedla. Vyběhla jsem ven z jeskyně Omegy a viděla Anky, jak stojí na třech packách a krčí se. Stála přímo u jezírka. Stačil jediný pohyb dozadu a spadla by tam. Před ní byl jeden velký pes a jedna malá fenka. Oba se střídavě smáli a vrčeli. Já jsem stála a sledovala situaci. Pak jsem ucítila její pohled. Podívala jsem se jí do očí a uviděla v nich strach a zoufalství. Já jsem se ale otočila a předstírala, že o ní nevím. Vyběhla jsem ven a rozběhla se na pomoc Sandře. Pomohla jsem jí skolit velkou fenu a pak jsme se spolu rozběhly proti další feně. Já na ni skočila, zatímco Sandra čekala na příležitost. Pak jsem ji přidržela a Sandra to dokončila. "Možná bychom se měly porozhlédnut i mimo tábor," navrhla jsem a stěží dýchala. Sandra přikývla a rozběhla se pryč z tábora, se mnou hned za ocasem. V lese jsme trochu zpomalily a zaposlouchaly se do zvuků kolem. Pak jsem sebou škubla, protože jsem slyšela bolestné vytí. Podívala jsem se na Sandru a ta na mě kývla. Rozběhla jsem se za zvukem a čím blíž jsme byly, tím bylo vytí silnější. Pak jsme dorazily k malému potůčku a obě jsme se zastavily. Nova ležela na zemi, kroutila se a vyla. Flag stál nad ní a zmateně přešlapoval. "Co se děje?" zeptala jsem se a udělala krok k nim. Flag se na mě vyděšeně podíval a já couvla. "Musíme ji dostat k Jenny," řekla pevně Sandra a chytla Novu za zátylek. Opatrně ji zvedla a klusem se vydala zpět do tábora. Flag šel hned vedle ní a neustále se na Novu díval. Já klusala z druhé strany a dávala pozor na nebezpečí. Sandra našlapovala opatrně, ale rychle. Společně jsme přišli do tábora a pak společně do jeskyně Gammy. "Co se jí stalo?" zeptala se Jenny, když Novu Sandra položila do jednoho z pelechů. "Nevím," odpověděla jsem a zadívala se na malou, v křečích se svíjející, fenu. Chvíli jsem tam stála a pak se rozběhla pryč.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro