Z pohledu Baxe

Plížil jsem se kolem stromů a díval se na pár králíků. Zleva šla Mia a zprava Zoe. Zoe po chvíli kývla a já vystartoval. Můj cíl byl malý hnědý králík, který seděl uprostřed všech.  Zoe už chytla tři a Mia dva. Já stále pronásledoval jednoho, ale ten vběhl do díry a já narazil do stromu nad ní. Naštěstí mým směrem běžel ještě jeden a tak jsem ho rychle zakousl. "Dobrá práce," pochválila nás Zoe, když jsme přinesli vše na hromadu. "Blíží se zima, tohle je asi poslední dobrý lov, který budeme mít na posledních pár měsíců," řekla sklesle Zoe. Já k ní přišel a olízl jí ucho. Zoe mi to vrátila, popadla dva králíky a rozběhla se pryč. Mia vzala taky dva a počkala, až si vezmu i já. Společně jsme pak Zoe následovali. Doběhli jsme do tábora,  kde už Zoe čekala. "Anky!" zavyla Zoe a Omega přiběhla. Zoe kývla na králíky a Omega je vzala do tlamy. Překvapilo mě,  že dokázala vzít všech šest. Omega s králíky odešla někam pryč. Pouze ona, Alfa a Max věděli, kam se jídlo dává. Max, protože to býval Omega. Nevím, proč to směli vědět jen oni, ale nechával jsem to být. Unaveně jsem se protáhl kolem Zoe a klusal do jeskyní. Sedl jsem si vedle jezírka a napil se. Měl jsem chuť tam skočit, ale bylo to přísně zakázané.  "Ahoj," uslyšel jsem za sebou známý hlas a otočil se.  "Ahoj," řekl jsem na přivítanou Colinovi a ten se napil.  "Proč nejsi na hlídce?" zeptal jsem se ho a on spolkl vodu. "Už jsem svou trasu obešel," odvětil. "Jaký jste byli úspěšní?" zeptal se mě a já se usmál. "Šest králíků." "To je vcelku dobré, na to, že se blíží zima. Hrozí nám tu útok od neznámé smečky a TA věc musí žrát tolik,  jako půlka smečky," konstatoval Colin. "Jen mám strach, že během zimy a po ní nebude co jíst," řekl jsem s obavou. Colin pokyvoval hlavou na souhlas. "A proč se vlastně už nebavíš s Firem?" zeptal se mě Colin.  "Od doby, co si tu našel přítele, který je stejný jako on, už si nemáme co říct," řekl jsem sklíčeně.  "A co ty a Zoe, už to nějak pokročilo?" zeptal se mě s úšklebkem. Já se přikrčil. "Nemluv tak nahlas, nebo tě někdo uslyší," napomenul jsem ho a Colin se zasmál.  "U psích duchů!" ozvalo se z doupěte Jenny a já se s Colinem setkal pohledy. Oba jsme se najednou zvedli a rozběhli se k jejímu doupěti. Stála tam šťastná Jenny a naproti ní stáli dva psi. Moon a Rocky.  "Děje se něco?" zeptal se nejistě Colin a Jenny něco chtěla říct, ale Rocky ji zastavil.  Jenny na ně kývla a řekla: "Ne nic, hoši, klidně se můžete vrátit ke své práci." Nejistě jsem se otočil a s Colinem jsme odešli zpět k jezírku. "Co myslíš, že se stalo?" zeptal jsem se zvědavě Colina. Už se chystal odpovědět, ale najednou jsme zaslechli: "Smečko!" S Colinem jsme se na sebe podívali a rozběhli se na shromáždění.

Tak dnes slíbená druhá kapitola. Snad se vám líbí.