Z pohledu Jenny

Nesla jsem byliny pro Jima, když najednou do mého doupěte vběhla Sandra.  "Co tu děláš?" zeptala jsem se s pusou plnou bylin. "Ještě jsme neodešly, tak jsem se šla podívat na Jima," odpověděla zadýchaně Sandra  a sedla si k Jimovi. Já ji odstrčila a začala Jima ošetřovat. "Sandro, to že Flag ještě nepřišel neznamená, že můžeš utéct," ozvalo se a do jeskyně vešla Světlá bouře.  "Já vím, ale jen jsem chtěla...," namítla Sandra, ale Světlá ji přerušila. "Není čas, jdeme!" Sandra neochotně vstala a ještě jednou se podívala na svého druha.  "Neboj, nic se mu nestane," pošeptala jsem jí a Sandra se na mě usmála.  Světlá bouře netrpělivě švihala ocasem, a když k ní Sandra přišla, obě se rozběhly pryč. "Taky bych se ráda podívala ven," pomyslela jsem si smutně a znovu se věnovala své práci.  Každý večer jsem přemýšlela o tom, jaké by to bylo mít nějakého nástupce nebo jen učence,  který by se postaral a věděl co dělat. Já jsem takhle nemohla ani opustit jeskyni. "Jenny," uslyšela jsem slabý šepot a podívala se na Jima.  "Jenny," zašeptal znovu a já se na něj usmála. "Ano? Potřebuješ něco?" zeptala jsem se.  "Mám žízeň" zašeptala já se usmála. "Hned ti něco přinesu." Vstala jsem a odběhla jsem k malému podzemnímu jezírku. Vzala jsem malý kousek kůry, který jsem tam měla připravený a ponořila ho do vody. Ve chvíli, kdy jsem se naklonila,  do mě někdo strčil a já spadla do vody.  "Promiň," zavolala Nova a já vylezla ven. Byla jsem promočená a kůru jsem ztratila.  "Tak a co mám teď dělat?" zamyslela jsem se. Chtě nechtě jsem se vrátila zpět do svého doupěte a  smutně se zadívala na Jima. "Ztratila jsem kůru," řekla jsem smutně a Jim slabě zašeptal: "nevadí."  "To ale vadí," pomyslela jsme si. Jim usnul a tak jsem se rozhodla jít ven. Potichu, ale rychle, jsem vyběhla ven a zoufale hledala něco,  co bych mohla použít.  "Ahoj, potřebuješ něco?" zeptala se mě přicházející Anky. "Ztratila jsem misku na vodu a potřebuju něco pro Jima," řekla jsem rychle a Anky kývla. "Něco bych možná měla," řekla Anky a zamířila směrem do jeskyní. Já ji následovala až do jejího doupěte.  Měla tam spoustu věcí, a když něco vytáhla, byla to miska. Ale nebyla to leda jaká miska. Byla z kosti  nějakého zvířete.  "To si nemůžu vzít," odmítla jsem, když mi misku podávala.  "Potřebuješ ji víc než já, já se můžu napít sama, ale Jim ne," řekla Anky. Vděčně jsem si od ní misku vzala. "Děkuju," řekla jsem s miskou v puse a běžela k jezírku. Než jsem se naklonila, rozhlédla jsem se kolem sebe. Když jsem měla jistotu, že se mi nestane to samé co předtím,  naklonila jsem se a misku naplnila. Pak jsem pomalu a velmi opatrně šla s miskou plnou vody zpět k Jimovi  a dala mu napít. Jim se na mě usmál a znovu usnul. Já byla tak unavená, že jsem si lehla do svého pelíšku a usnula taky.

Tak, po opravdu dlouhé době je tu další kapitola. Moc se omlouvám, ale jak se blíží škola, nemá moc času. Abych vám to vynahradila, vydám dnes ještě jednu.