Z pohledu Moon

"Podívejme, další návštěvníci," zasmál se někdo za mnou a já zkameněla. "Nechceme problémy, jen jsme sem přišli pro naše psy," řekl Dingo. "Jo, ale co když vám je nedáme, co když jsou u nás ve smečce," zasmál se ten někdo znovu.  "Jen jsme sem pro ně přišli, to je vše. Propusťte je a my odejdeme,"  řekla jsem klidným hlasem. Ve skutečnosti jsem se hrozně bála. "To těžko, teď jste i vy naši zajatci," zavrčel "někdo". Už jsem to nevydržela a otočila se. K mému překvapení to byl malý pes,  co se zle usmíval. Ocasem jsem upozornila Dinga a ten se taky otočil. Když ho Dingo uviděl, vypadal pobaveně. "My jsme velká smečka, když se do tří dnů nevrátíme, začnou nás hledat,"  zavrčel mu Dingo před čumákem. Malý, zle usmívající se pes se přikrčil a chystal se skočit, ale neskočil. Někdo ho chytil za zátylek a jemně ho položil na zem. Byla to velká černá fena.  Bylo vidět, že je hodně mladá, skoro jako náš Alfa.  "Klid Fire, nevypadají zle," řekla něžným hlasem fenka. Fire si odfrkl a naštvaně odešel. "Slyšela jsem, že hledáte své přátele," řekla fenka sametovým hlasem. "Jasně, Blesk je nejlepší kamarád," řekl potichu Dingo a oba jsem se zasmáli. "Ano hledáme. Unesli jste je a ke všemu na našem území," zavrčela jsem. Fenka si povzdechla. "To je možné, naši si totiž mysleli, že jsou to naši nepřátelé," usmála se fenka.  "Ona je tady ještě jiná smečka, než ta vaše?" zeptal se zvědavě Dingo.  "Ano. Vede jí fena jménem Sandy," řekla fenka. "A ty jsi vlastně kdo?" zeptal se drze Dingo. "Já, já jsem Ruby," usmála se fenka, vstala a obešla Dinga. Když mířila pryč,  mrskla ho ocasem přes čumák. Dingo potichu zavrčel.  "Pojďte, ukáži vám je a vy mi povíte, zda to jsou oni," usmála se Ruby. Já chvíli váhala a pak jsem se rozběhla za Ruby. Dingo klusal vedle mě a vypadal, že už teď tu fenku nesnáší. Ruby se zastavila u vykopané jámy, která byla zakrytá dvěmy klacky. Oba klacky byly zatížené kameny, takže se musely odsunout. Ruby si sedla vedle jámy a já nakoukla dovnitř. Mé oči se rozzářily. Dole, neklidně a pořád dokolečka, chodil Blesk a Dona tam rezignovaně seděla. "Hej, to jsme my, tady nahoře!" zaštěkal nadšeně Dingo. Blesk svůj zrak upřel na mě a pak si s úsměvem sedl. Nikdy předtím se na mě neusmál. Dona radostí kňučela. "Jsou to oni!" řekla jsem šťastně. Ruby kývla a mávla ocasem. V tu chvíli se z křoví přihnali dva psi. Oba odsunuli kameny a pomohli Doně ven. Blesk byl dost velký, takže vylezl sám. "Děkuji, hoši," usmála se Ruby na psy. První si k Ruby přisedl a druhý někam odešel. Po chvíli se vrátil s dalšími psy. Ti se posadili za Ruby a všichni na nás koukali. "Tak..., my budeme muset jít," řekla jsem po chvíli a čekala na jejich reakci. Moji psi na to kývli, ale cizí smečka jen seděla a dívala se na nás. "Mohli bychom do vaší smečky?" řekl nakonec první pes a já se udivila. "To nevím, museli byste se domluvit s Alfou," řekla jsem. "A proč byste vlastně chtěli? Vždyť se tu máte dobře," namítl Dingo. "Ano, ale neuchrání nás to tu před Monstrem," řekla Ruby a podívala se mi do očí. Snažila se mě psychologicky přesvědčit, že jsou to velcí chudáci. "Můžete jít s námi a domluvit se s Alfou," navrhl Blesk a já na něj hodila naštvaný výraz. "No tak tedy pojďte," řekla jsem naštvaně a rozběhla se pryč.