Z pohledu Dony

Byla jsem na hlídce. Normálně mě to bavilo, ale můj parťák byl k ničemu. "Tak se tak neflákej Blesku, musíme projít celé území," zavrčela jsem otráveně.  Blesk ke mně došel a držel malého králíka.  "Co to zase děláš? Nesmíš lovit," zavrčela jsem. "Ale já nelovím, já ho jen dorazil a navíc, nikdo kromě tebe o tom nebude vědět," zasmál se a zakousl se do králíka. "Tohle nesmíš," zavyla jsem a chytla králíka za uši. Blesk držel králíka z druhé strany a začal tahat. Oba jsme se  o králíka přetahovali. Pak jsem uslyšela křupnutí a králík se rozdělil. Já se odkutálela s půlkou králíka. Blesk se zasmál a sežral svou půlku. Já byla naštvaná a to hodně. Vzala jsem  králíka a zakopala ho. Sníst jsem ho nesměla a vzít s sebou taky ne. Někdo by to totiž mohl hodit na mě. "Tak jdeme," zavrčela jsem. Blesk šel vedle mě. Já klusala,  ale on jen pohodově šel. Byl mnohem větší a to mě štvalo. Chvíli jsme pokračovali a pak se Blesk zastavil. "Pojď, máme toho ještě hodně," zavrčela jsem. "Ne počkej, něco tu je," řekl Blesk. "To určitě, nezastrašíš mě," zasmála jsem se. Blesk ale vypadal opravdu neklidně. Zavětřila jsem a také něco  ucítila. Nebyla to TA věc, ale něco jiného, něco.... divného. "Měli bychom utéct," řekla jsem. Blesk ani nestihl odpovědět, protože ho něco srazilo k zemi.  Já jen sledovala jak, se Blesk brání. Pak ale něco zaútočilo i na mě. Něco mě přišpěndlilo k zemi a já ztratila vědomí.

Vím, je to krátké a nudné, ale já nemám nápady.