V temných vodách se v mlze nacházela jedna jediná loď, plula klidně po hladině a nejevila se nějak moc nápadně. Člověk by řekl, že by na ní nebylo nic špatného. Jenže nikdo netušil, že loď má v hledáčku skupina, která měla v plánu jim jejich náklad vzít s sebou do vesnice. Loď byla totiž pytláků, kteří lovili a následně prodávali draky za nemalé peníze. Více než půlka zvířat je již odsouzena k smrti, pokud skupina nějak nezasáhne. Pohybovali se v temnotě pomalu jako stín,, jen aby je někdo nezahlédl. Počkali na chvíli, dokud nebudou všichni z paluby a poté se vydají do akce, loď se trochu zhoupla, když na ní přistál první drak Noční běs, z jehož zad se potichu vykradl první člen skupiny. Měl jednoduchý úkol, zjistit jak moc členové posádky hlídají klece s draky, kteří byli chudáci celí strachem stočení do nejvzdálenějšího koutu klece se strachem v očích. Když měli své draky, ti noví mnohdy nemocní či hodně zranění brali jejich pomoc jako vysvobození. Čistý vzduch, nikde nikdo, kývl směrem ke svému drakovi a ten tichým signálem dal vědět ostatním, že se mohou přiblížit a konečně ty ztrápené duše vysvobodit. Nad lodí protétli čtyři draci, z jejíž zad seskočili na loď jejich jezdci.

Celá akce probíhala nejvíce potichu jak mohla, nebyla to jejich první akce, často takto brali lovcům jejich úlovky a dávali zvířatům azyl, dokud se u nich nedali dohromady a nebyli připraveni na to, aby mohli létat zase svým životem. Bohužel několik pár jedinců je zraněno natolik, že by sami v přírodě nepřežili, proto se stali závislými na svých jezdcích, se kterými trávili prakticky celý čas. Člen skupiny otevřel klec a pohlédl na zvíře zamotané v několika vrstvách sítě, třásl se a vystrašeně sledoval každý jeho pohyb. Mluvil na něj, měl klidný tón hlasu, tohle také hrálo velkou roli v záchraně, pokaždé si držet klidný hlas, jen díky tomu vás bude zvíře více vnímat a rychleji vám důvěřovat. Jemně se dotkl jeho čumáku, zvíře na něj upřelo pohled, bude hodně pořezán od provazů. Osetřit se musí ve vesnici, doufal, že tam dokáže doletět. Lovci moc dobře věděli, smrtelný zranění na dracích - křídla a ocas. Uzemněný drak je mrtvým drakem, věděl tohle moc dobře, sám vlastnil draka, co ztratil část ploutve na ocasu. Pomocí nože ho vysvobodil z provazů, a nechal ho, aby vylezl ven z klece, vypadal potlučený, avšak ho dokážou dát dohromady. Podíval se, jak jsou na tom ostatní.

Zda-li nepotřebují pomoct, ale zvládli to více než perfektně - ostatně jako vždycky. Věděl, že se na ně může kdykoliv spolehnout a udělají svou práci. Všichni draci byli venku, cíl splněn. Pískl, čímž ukončil misi, nasedl do sedla Nočního běsa - čas odchodu, každý z pěti jezdců si zavolal své draky, kteří kroužili nad lodí a dávali pozor, zda se nezačne dít něco jiného než je v plánu. Vyšplhali do sedel a společně s novými draky odletěli z místa činu. Potřebovali pomoc, někteří byli skutečně nepříjemně zranění, opětovně perfektně odvedeno, bez známky jediného podezření či nějakých stop. Neustále se ohlížel, jak někteří reagují na let ale drželi se.
---
Vycházelo slunce, když ve vesnici přistál jako první Noční běs a hned po něm následovali nový draci, a následně jeho kamarádi. Vesnice byla liduprázdná, jen prvních pár stálých draků zaznamenalo jejich přílet. Ale nevěnovali tomu pozornost, skupinka seskočila ze zad svých svěřenců, a opatrně se přiblížili k novým. Díky jejich síle živlu přesně věděli, k jakému přistoupit, potřebovali získat jejich důvěru. Ten, který vlastnil Nočního běsa, přistoupil k jedinému, který se zde nacházel, naštěstí měl jen pár škrábanců. Ale ani to mu nezabránilo, aby ho prohlédl celého, zda nemá jiné zranění.
---
Černý drak ležel v trávě, sledující jak se lidé starají o nové, přesně takhle si ho prohlíželi před šesti lety, neměl příliš viditelná zranění jako někteří, ale tehdy ztratil jednu jedinou nejdůležitější část celého jeho života - ocas. Pohlédl na červenou konstrukci, která byla jeho jedinou spásou, mohl díky tomu létat jak chtěl a ačkoliv měl několikrát možnost odletět, pokaždé se vrátil. Nepřítomnost člověka na zádech mu chyběla a nechtěl létat někam sám. Zvedl se a protáhl, nebude tady potřeba, odešel. Potřeboval si najít nějaký klidný místo na odpočinek většinou usínal na střeše chaty jako člověka ale tentokrát chtěl něco maličko jiného. Vzdálil se dostatečně daleko na místo, kde primárně odpočíval a mnohdy nejen on ale i jeho, vyšplhal nahoru do koruny stromů, dostatečně vzdálený, aby slyšel případný volání či pískání. Zamotal ocas, kterým se jistil, aby během spánku nespadl a položil hlavu na větev. Vnímal jemný vánek šustící v listech, příjemnou vůni dřeva, kterou mnohdy svými drápy ještě zesílil, když poškodil kůru. Miloval ji, a kdyby mohl, tak by trávil většinu svého života právě ve stromech. Zpozorněl, když zaznamenal něco, co připomínalo křik. Pozvedl pohled a zavětřil, vizuálně se nezdálo něco v nepořádku, ale on jakožto alpha by se měl jít přesvědčit.

Šel se podívat, co upoutalo jeho pozornost, ti noví, co sem zavedl, byli již pryč. Kráčel dál, poslouchal, vnímal všechno, co se kolem něj dělo, nebezpečí mohlo být kdekoliv. A kde je vůbec jeho člověk? Mohl jen doufat, že někde v bezpečí, zaznamenal pískání, ihned se vydal tím směrem skoro až běžel. Člověk stál u chaty a mával na něj, aby šel s ním dovnitř. Vyskočil, drápy se zachytil o dřevo a vyšplhal do otevřeného okna, kde počkal, až se ukáže člověk. Měl zde jedno oblíbené místo, stejně jako člověk, mnohdy zde byl schopen strávit celý den a s ním létal někdo úplně jiný. Po chvíli se u něj ukázal, a jemně ho vzal za čumák položil čelo na jeho a chviličku v tomto gestu zůstal, než ho následně pustil. ,,Děkuji ti. Byl jsi statečný, odpočiň si. Potřebuješ to." Následně i on se vzdálil a lehl si do té obrovské měkké věci. Jeho momentálně čekal velký vyhřátý kámen, který vždycky rád uvítal. Vylezl si nahoru a uvelebil se, protáhl se, zívl si a následně se stočil do klubka s tím, že ocas využil jako stínidlo na oči. Pozorně poslouchal, jak člověk oddechuje a praskání ohně pod ním, až následně usnul taktéž.

1000 slov