Jakmile jsme zastavili před mým domem rychle jsem vystoupila z auta, abych mu už dál nemusela čelit, jenže někdo mi zřejmě nepřál a jakmile jsem ušla pár kroků, Lian mě chytl za ruku a obrátil si mě k sobě.

,,Musel jsem odjet Lettie, tak mi to prosím nedělej." zašeptá zničeně a svoje velké ruce položí na mé tváře. Sledovala jsem jeho ostré rysy, červené plné rty a když jsem se podívala do jeho tmavě hnědých očí moje srdce se začalo pomalu lámat. Najednou jsem měla problém dýchat a kolem sebe jsem viděla pouze jeho oči. Dotkla jsem se svého hrudníku a předklonila jsem se, slzy se mi vehnaly do očí a já si okamžitě zakryla dlaní svá ústa. Dřepla jsem si a v tu chvílí jsem ucítila jak mi horké a slané slzy stékají po tvářích. Lian si mě okamžitě přitiskl ke svému tělu a já se rozbrečela.

,,Lett, neplakej... Ani nevíš jak mě to ničí." zamumlá a vtiskne mi polibek na spánek, když jsem cítila jeho teplo a vůni a to, že svýma rukama zakryl celé moje tělo cítila jsem se ještě hůře.

,,Všechno jsi to posral." dostanu ze sebe mezi vzlyky a on mě více stiskne ve svém náručí.

,,Já vím, a je mi to moc líto a proto se taky snažím se to všechno napravit." odpoví a já zakývám nesouhlasně hlavou.

,,Některý věci už nikdy napravit nepůjdou Killiane." povím a odtáhnu se od něho. Ani jsem si nevšimla, že jsme seděli uprostřed studeného chodníku před mým domem, ale upřímně ani jednoho to netrápilo, protože oba dva jsme řešili jiné věci.

,,Proto to chci napravit a zachránit aspoň to co se nezničilo mým odchodem.. Copak nechápeš, že tě furt miluju Scarlett? Nikoho jiného jsem nemiloval, tak jako tebe a nikoho jiného už takhle milovat nikdy nebudu. Vyčítám si můj odchod, ale musíš pochopit, že pro mě to v tu chvíli bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat." řekne a znovu mě začne propalovat svým pohledem. Pomalu jsem se zvedla ze studeného chodníku a očistila si tepláky od špíny a prachu, který se nachází na zemi.

,,Tak teď je asi na čase na můj odchod." zašeptám, ale jsem si jistá a vím, že to slyšel až moc dobře, protože se v jeho očích ihned objevily obavy a strach a během chvilky stál znovu přede mnou a drtil moje tváře v jeho sevření.

,,Tohle mi nesmíš udělat, tohle prostě ne." odpoví pevným hlasem a očima běhá po mé tváři a snaží se najít aspoň nějaký malý signál, že to co jsem řekla jsem nemyslela vážně, jenže já to sama nevěděla. Sama nevím a nejsem si jistá jestli s ním dokážu být a jestli nebude zkrátka lepší odejít a na nějakou dobu přestat řešit minulost a radši se věnovat přítomnosti.

,,V tenhle moment nejsi zrovna ten, který by mi měl říkat co mám a nemám dělat Killiane." zasyčím naštvaně a odstoupím od něho pár kroků.

,,Ne Scarlett, tohle ti nedovolím, tohle mi prostě nemůžeš udělat a ani své rodině."

,,Je vtipný, že od té doby co jsi přijel se zajímáš jen o sebe a řešíš jen sebe a svoje city a komplexy. To že jsi to posral víš i ty sám, ale absolutně nevíš to co si myslím JÁ a jak se JÁ cítím, takže až se vrátí starý Killian, který se nebude zajímat jen o sebe a svoje pocity, tak dej vědět." odpovím a otočím se k němu zády a vydám se k svému domu, jakmile se ještě naposled otočím u dveří na něho, zpozoruju, jak naštvaně kopne do kola od auta a poté složí obličej do svých dlaní. Zakroutím hlavou, až mi pár blonďatých pramenů spadne do obličeje a vydám se do svého domu.

.