Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

8. překvapení

Vzbudil mě výkřik. Vyskočil jsem z postele. ,, Co se děje Kuruko!? Co tu děláš a proč jsem nahá a ty taky?"Řekla a zrudla. ,, Jo tohle, nejprve nás přepadli a potom jsem těvzal ke mě, ty jsi z toho byla úplně paf a tak jsem tě chtěl uklidnit, začal jsem.......nakonec jsme skončili tady." Když jsem to dořekl byla tak vypěněná že jsem se radši kryl rukama. ,, T-ty, ty, ty to bylo moje poprvé!!!"Křikla tak nahlas div to neslyšely sousedé.  ,, No tak klid."Řekl jsem unaveně a zívl. ,, Chceš si dát kafe? Jo. Turka? Rozpustná. OK." Řekl jsem a šel do kuchyně udělat kafe a snídani.
Zalil jsem kafe a odnesl na stůl. Sám jsem se pustil do vajíček a chleba, lepší než nic. Náhle jsem ucítil zuby na mém levém rameni a následně šílenou bolest. ,,To mě musíš vokusovat i u snídaně?"Křikl jsem bolestí když ze mě Kuruka vytrhla kus masa. ,, Promiň ale já taky musím jíst." Řekla a střela si krev ze rtů. Zvedl jsem se a šel do koupelny, tam jsem si tu ránu ošetřil a šel zpět dojíst snídani. Když jsem měl na vydličce poslední sousto ta k mi ji z ničeho nic Kuruka vzala a snědla ho. ,, Blé, kdo by něco takového jedl? Já."Řekl jsem a trochu se urazil. Odnesl talíř do dřezu a šel si znovu sednout. Kuruka mě objala a já z ní cítil prudké teplo. ,, No tak Kise, promiň za to, nebuď furt uražený. Já nejsem jen nemám rád až moc hodný holčičky."Řekl jsem a pousmál se. ,,A co zlobivé holčičky? Ty potrestám. A co když se budou bránit. Nebudou." Řekl jsem a políbil ji. Schválně se odemě odstrčila a ustoupila o kousek odemě. ,, Chceš si se mnou hrát?" Řekl jsem a rychle se zvednul. Začala předemnou utíkat a já za ní.
  Nakonec jsem sí chitil a přirazil ke zdi. ,, Dobře pane strážníku a co teď. Teď přijde trest."Řekl jsem a začal jí líbat po krku. Z prvu jí to bylo nepříjemné ale na konec se podala a já pokračoval. Líbal jsem jí všude po těle, líbilo se jí to. Zrovna když jsme byli v nejlepším se rozrazily dveře domu. Oba jsme se lekli.         ,, Holubice." Byla jediná věc co jsme stačili říct. Běžli jsme do pokoje a já si vzal svůj meč. A běželi jsme k voknu. Dům byl obklíčen. Chytil jsem Kuruku za ruku, vytáhl meč a šel směrem k východu. Cestou jsme potkali pár poldů a holubic ale ty jsme rychle vyřídili. Vyšli jsme předním vchodem a hned po nás začaly pálit. Kuruka udělala štít z kague. Po chvilce přestali střílet. ,, Ihned se vzdejte, jste obklíčení a pokud nechcete umřít tady a teď tak se hned vzdejte. Dobře, ale ji necháte jít. Ty nejsi v pozici kdy můžeš něco navrhovat chlapče. To je mi fuk, vemte si mě a ji nechte jít pryč."Kuruka se mi podívala do očí a já v nich viděl strach. ,, Neboj, všechno bude v pohodě. Nic se mi neztane." Holubice zatím nic nedělali. Po chvíli se však na konec ozvali.    ,, Dobře mladej, necháme tvojí kámošku jít ale ty pudeš s námi a to bez odporu. Souhlasím. Kise, ne už tě nikdy neuvudím, či když na tebe zapomenu, stojí ti to za to? Ano."Řekl jsem, ulomil kousek mého meče a dal jej Kuruko, pak jsem jí naposledy políbil a vystoupil ze štítu. ,, Idhoď svůj kague meč ke mě, nech ruce nad hlavou a pomalu jdi sem. Udělal jsem tak a přišel až k autu. Otovřeli se dveře a já se naposledy ohlídl za Kuruko která měla slzi na kraji. Sedl jsem si, připoutali mě a odvezli někam prič.

Tak po dlouhé době zase je tu Tokio Ghoul doufám že jste se na něj těšili.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro