Už jsem tu měsíc. Za tu dobu jsem zjistil jak vypadá a taky jak se používá můj kagune. Jeho barva je modrá až černá a byl to klasický rinkaku.

Za tu dobu jsem už třikrát bojoval, bylo to divné a přitom úžasné. Ano by a jsem za to na holubice neuvěřitelně naštvaný, ale řekli mi že hned jak udělaj pár testů mě pustí. Byl jsem tak naivní, měl jsem tehdy poslechnout Kuruku a nepřijmout jejich nabídky. Je to ale opravdu jiné než být člověk, taková síla a přitom i slabost najednou. Už jsem chápal Kanekiho a jeho pocity. Náhle se světlo zhaslo a všude byla tma.   ,, Vypadl proud, to se hodí." Řekl jsem a vrazil do dveří které se otřásli, vrazil jsem do nich podruhé a ony se vyrvali z pantů a spadli na zem. Cesta ven byla volná a já se rozběhl za svobodou. Běžel jsem k vítahu a cestou vrazil do mrtvoly. Podle pachu jsem poznal že to byl člověk. Klekl jsem si k mrtvole a utrhl si kousek stehna. Dal jsem si jej do pusy a kousl. Bylo to jako dort. Ale i když to bylo tak dobrý to byl stále člověk a proto jsem se zvedl a znechuceně jsem došel k vítahu. Otevřel a dal tam nejvyšší patro.  Odvezlo mě to až na povrch. Vylezl jsem z vítahu a předemnou stála holubice s mím bývalým mečem. ,, Dej to sem a nechám tě žít!" Křikl jsem, on se však pousmál a vytáhl můj bývalý kagune meč a tasil proti mě. Neměl jsem chuť se s ním zatahovat proto jsem zapnul kagune a přeskočil ho, on však skočil také a přesekl bude břicho. Já se otočil a roztrhl ho. Pak se se sehnul pro svůj meč. Podíval jsem se na místo kde jsem ho zlomil a tu druhou část dal Kuruko. ,, Je škoda že ten starej Kise netušil co se mu stane."Řekl jsem, ironicky se pousmál a držel se při tom za břicho. Potom jsem šel dál až jsem došel do nějakého parku. Tam jsem si ze sebe slíkl zkrvavené věci a šel jako by se nic nestalo na zastávku. Stopl jsem si nakonec taxi a řekl mu ať jede do 9. okrsku a zastaví před Anteikem.