Jak jsem a slíbil tak tu máte poslední 2 episody. Doufám že se vám budou líbit ;).

Tokua:

Přišli jsme k vězení, plán započal. Zapla jsem svůj kague a sejmula stráže u vchodu. Ostatní mezi tím udělali rozruch aby na lákali zbytek stráží ven a já mohla snadno proklouznout. I tak to ale byla docela fuška. Vlezla jsem dovnitř a zavřela. Potom jsem otevřela dveře na schody a běžela dolů. Po chvilce jsem uviděla další 3 hlídače které jsem ale rychle vyřídila a běžela dál. Náhle shody přestaly a já byla na chodbě. Uviděla jsem dveře a vběhla do nich. V hlavě se mi ozívala furt ta samá věta:                ,,Kaneki prosím odpusť mi a řekni kde si?’’ Bylo to šílené ale čím jsem běžela dál tím dál mi Kaneki připadal. Chodba skončila a předemnou se znova objevily dveře. Otevřela jsem je a hned po mě skočil hlídač. Uhla jsem a střelila ho di zad. Po té jsem proběhla most a běžela ke dveřím když tu náhle...................,,Kaneki !’’ Narazila jsem do něj a spadli jsme na zem. Spadla jsem rovnou na něj. ,,Co tu děláš Tokuo? Co by přišli jsme tě zachránit. Zvedla jsem se, vzala ho za ruku a utíkala s ním prič. ....................................................................................................................................................................

Na povrchu:

,,Díky vám všem že jste tak riskovali a byste mě zachránily." Řekl Kaneki a u smál se na mě. Náhle mi srdce začalo bubnovat jak o život, cítila jsem strašné horko. Přistoupila jsem proto ke Kanekimu a políbila ho. Náhle jako by se celý svět zastavil. Po chvilce jsem se vzpamatovala a odstrčila jsem ho od sebe. ,,Pr promiň já..... Šššššš, to je dobrý.’’ Řekl, přistoupil ke mě blíž a zakončil to vášnivím polibkem.
......................................................Tak a takhle jsme se já a váš taťka poznali a zamilovali se do sebe.

Tak a tohle je opravdu konec! U vidím jestli se k tomu někdy vrátím ale teď už naschle!