https://youtu.be/POIK1H3L86k

Z pohledu Louise:

A bylo to tu. Byl jsem tam zpět. Má hlava na mě útočila. Bílé zdi, vše sterilní. Nenáviděl jsem to tam. Nenáviděl jsem je všechny až na jednoho. Procházel kolem mě, když jsem se snažil soustředit na výklad a do nosu mě uhodila extrémně krásná vůně. Nesměl jsem zvednout pohled, ale jelikož jsem v té době dělal všechno proto, abych porušil pravidla, zvedl jsem je a střetl se s těma nejkrásnějšíma očima jaké jsem kdy viděl. 

Než jsme stihl postřehnout, dostal jsem od dozorce přes záda. Ten muž nic neřekl. Jen se dotkl mého ramene jemně a odešel. Já jsem se díval už jen do jeho zad. 

Pak přišla druhá vzpomínka. Klečel jsem v mokré trávě a vyděšeně se díval na 3 obří alfy, které se ,mě chystali zjevně zbavit. Byla tma a hustě pršelo. V dálce zněly sirény. Pak jsem si vzpomněl, co tomu přecházelo. Jak jsem napadl dozorce při svém pokusu o útěk. Byl těžce zraněn. Nebyl to můj cíl, ale zjevně jsem udělal něco, co mu tak ublížilo. Budu si to do smrti vyčítat. Nejsem násilník. Ale vraťme se k pokračování mé vzpomínky...

Nějakým zázračným způsobem sem se dostal za zdi toho hrozného ústavu. Ale pozemek byl oplocený vysokým plotem s ostnatým drátem. Když jsem kolem něj kroužil, slunce postupně zapadlo a začala bouře. Byl jsem tak zaujatý svým hledáním, že jsem dozorce nepostřehl. Zablesklo se a já ucítil elektrickou ránu. Úplně mě to ochromilo. Klesl jsem na kolena do vody a zíral na ně s otevřenými ústy. Bylo vidět, že jsou připravení. V ruce jednoho z nich se zaleskla zbraň. Nestihl jsem ani přemýšlet. Už byl skoro u mě a já byl stále paralyzován, když se ozval ten chraplavý hlas...

"STOP, musí se to nejprve vyšetřit!" dozorce schoval nůž a za ruce mě odtáhli zpět do ústavu. Zavřeli mě do místnosti bez čehokoliv. Žádný stůl, židle či postel. Po několika hodinách, kdy jsem se promočený kroutil na podlaze přišel sám ředitel ústavu. Přitáhl si židli, na kterou se usadil přímo přede mnou se slovy: " Myslel jsi si, že utečeš? Víš cos provedl? Jediný kdo za to bude pykat jsi ty. Doteď jsi byl prakticky hvězda našeho ústavu. Chtěl jsem tě nabídnout těm nejlepším alfám v našem světě, ale ne. Můžeš si za to sám, nehodíš se ani k těm slušným. Budeš odsouzený být sexuální hračkou. Za týden je první aukce a ty na ni půjdeš. Budeš tam stát a nakonec dopadneš jako využitá náhražka omegy až si s tebou pánové dobře užijí. Doufám, že jsi konečně dosáhl toho po čem jsi tak extrémně toužil..." S tím se za ním zavřely dveře a já znovu osaměl.

Od té doby se stalo tolik věcí, že jsem na krásného alfu zapomněl. Ještě ten den mě odvezli mimo centrum do hnusné kobky kdesi ve městě. Okolo mě se ozývalo sténání a kvílení ostatních omeg. Já sám jsem mlčel. Během týdne jsem dostával 3x denně nějaké odpadky nebo zbytky k jídlu a pak nadešel ten moment, kdy jsme stál na podiu a... To už znáte. Zvedl jsem pohled a setkal se s jeho pohledem...

"Co se mnou bude?" zeptal jsem se narovinu. " Co myslíš?" zeptal se stále s tím vážným výrazem. Polkl jsem a dodal: " Že by sexuální hračka?" nadhodil jsem tiše. Z druhé strany stolu se ozval tichý smích...