Zaslíbena městu, nevědoma osoby
vrací se bytost nejistá zpět do doby,
kdy vše bylo jasné, zjevné, ne cizí,
tam, kde všechny pochyby mizí.

Necestuje časem, i prostor šetří,
fouká proti proudu, i když je bezvětří,
sešívá svými dráty srdce i hlavu,
zoufale se snaží zmizet v davu.

Vyčuhuje. Ne v tom zlém, to ne,
prsty i mysl považuji za výjimečné.
A tak, když chci cestovat s ní,
čtu, koukám, sázím na hádání,
jak ryzí ta kreativita musí být,
když jí stačí dráty a já používám nit.

Věnováno Ashala20. Ještě jednou přeji mnoho inspirace a trpělivosti!