O deset let později

Sára s úsměvem vzala do náručí svoji malou holčičku, která se na ni rozkošně zubila.

„Mami, mami," vykřikovala a mladá maminka ji k sobě něžně přivinula na zahradní židli, kde seděla.

„Copak, broučku?" otázala se jemně a natáhla se pro pití, aby zahnala pocit žízně.

„Chci slyšet tu pohádku o snovým chlapci," vyhrkla holčička a ona se musela usmát. Tohle vyprávění měla malá nejraději. Chtěla ho slyšet pokaždé, když měla tu možnost, zatímco mladá žena ho velmi ráda vyprávěla.

Přesto si neodpustila prohodit: „Slyšela jsi ji předevčírem."

Dívenka jí však věnovala bezelstný úsměv, když vyhrkla: „Ale to je dávno!"

Sára ji k sobě přivinula a vesele se zasmála.

„Dobře. Tak byla jednou jedna mladá dívka, která ve snu potkala kluka jménem..."

„Vojta!" vykřikla malá a zatleskala přitom rukama, zatímco dveře od jejich malého domku se otevřely a ozval se z nich hluboký mužský hlas: „Už zase tuhle pohádku?"

Mladá žena se s milujícím úsměvem otočila k přicházejícímu a zavolala: „Jako kdyby naše dcera chtěla nějakou jinou."

Světlovlasý krátkovlasý muž došel až k ní a sklonil se, aby ji políbil do vlasů.

„Já se toho kluka snad nikdy nezbavím."

„Olivere, přece bys nežárlil na sen," poškádlila ho něžně a stáhla na židli vedle sebe. Zatímco holčička nadšeně tleskala.

„Už tenkrát jsem se ho málem nezbavil. Pořád si jen vylepovala ty papíry, abys ho našla, a vůbec sis mě nevšímala," vrátil jí to zpátky, načež jí vzal dcerku a posadil si ji na svůj klín, aby s ní robil ty tatínkovské blbosti.

„Když já byla smrtelně zamilovaná," pronesla vesele, ale kdesi v srdci ji píchlo. Stále si dokázala živě představit, jak strašně ta ztráta bolela. Tolik svého snového kluka chtěla najít. Toužila po tom, aby byl skutečný.

Načež rozehnala vzpomínky a uličnicky dodala: „Navíc tě podezírám, že jsi ty papíry někde zahodil!"

Oliver si odhodil vlasy z čela a pobaveně prohodil: „Měl jsem velkou chuť to udělat, protože kdybys ho opravdu našla, moje šance by klesly na úplné dno. Vždyť i takhle to byla piplačka, než jsi vůbec zaregistrovala, že jsem taky kluk. Ale svým způsobem jsem mu vděčný. Bez toho tvého hledání bychom se nejspíš nikdy nepotkali."

Načež se k ní naklonil a jejich rty se spojily v milujícím polibku.

Snový kluk však zůstal v dívčině srdci napořád. Byl její první láskou, a díky tomu se stal příběhem, který se vyprávěl z generace na generaci a nebyl nikdy zapomenut.

KONEC

................

Tímto bych se s vámi chtěla s příběhem rozloučit a poděkovat vám všem za vaši úžasnou podporu. Jen díky vám je příběh dokončen. Nabíjeli jste mě radostí. Takže vám patří jedno mé velké díky. A kdo by mi chtěl sdělit, jaké byly jeho oblíbené kapitoly, či postavy, nebo cokoli budu jenom ráda. A doufám, že mě za konec nezabijete, ale pro mě to mělo vždycky skončit takhle. :D

A kdo by měl zájem o další příběh z mé sbírky od příštího týdne začnu vydávat humornou parodii na pohádku Kráska a zvíře, tak můžete nakouknout.

Ještě jednou velké díky!