Jindy se přenesli do svého oblíbeného filmu, takže procházeli Bradavicemi a slušně pozdravili procházejícího Brumbála, kterému na nich nepřišlo nic divného. A když vzápětí zmizeli v mlze, Snape nehnul ani brvou, jako kdyby to byla samozřejmost.

Mohli se objevit, kde chtěli. Bylo to jen na nich.

A když se dostali ve snu na Eiffelovku, dívka okouzleně zírala dolů. Nikdy nebyla ve Francii a najednou stála na místě, kam se vždycky chtěla podívat.

„To je naprosto úžasný," vydechla, když se otočila ke svému společníkovi, který k ní pomalu došel a pronesl: „Ve městě lásky to ani jiné být nemůže."

Načež ji otočil k sobě zády a pevně ji přivinul ke své hrudi. Společně pozorovali město pod sebou a nemohli být spokojenější.

Dívka si v jeho objetí uvědomovala, jak strašně je zamilovaná. Nechápala, jak může ve snu i v realitě cítit tak velké city, ale bylo tomu tak. Když se probudila, nepolevilo to. Naopak se cítila opuštěně, že nemůže být s ním a těšila se, až se den nachýlí k večeru.

Jenže si nebyla tak úplně jistá, jestli Vojta cítí to samé, a tak raději nic neříkala. Nechtěla si kazit ty společné chvíle. Chtěla raději žít v nevědomosti a věřit, že ji má taky rád.