„Ono to vážně vyšlo?! Panebože, takže jste se dostali do zámku? A jaký bylo to přemístění? Jako v Harrym Potterovi nebo lepší a rychlejší? No tak mluv! Tohle mi přece nemůžeš zatajit," vyhrkla Lucka, jakmile ji s nejnovějšími novinkami seznámila přes telefon.

Snová dívka ležela v posteli a naslouchala tomu monologu, který se z přístroje linul.

„Nemohla jsem mluvit, když jsi pořád mlela," prohodila pobaveně, když se na druhém konci telefonu objevila chvilková mezera v mluvení.

„Se mi nediv, pro mě je to skoro jako svátek! Vždyť já na to přišla a ono to vyšlo. Kam jen to můžu napsat. Já vím, já vím. Na facebook to nedám, ale zase jen do deníčku mi to přijde málo," mlela kámoška dál a její hlas do telefonu skoro řval.

Sára se musela usmát. Jak jen ji měla ráda. S ní všechno nabývalo šílených rozměrů.

„Bylo to něco naprosto úžasného. Lepší než v Harrym Potterovi," pronesla konečně a rázem málem ohluchla díky nadšenému jásotu kamarádky.