„Víš, co nechápu?" otázala se jemně, když společně seděli na skále a pozorovali vlny. Vojta, který byl vedle ní, se pousmál.

„To opravdu nevím."

„Proč jsme najednou pořád tady? Předtím se sen měnil, ale teď už tak dlouho ne," pronesla zamyšleně a nechala si větrem odhodit vlasy z tváře, zatímco kluk se najednou posadil za ni a přitáhl si ji k sobě na hruď, až překvapeně zalapala po dechu.

„Možná je tohle to pravé místo, kde nás chce mít," prohodil zamyšleně a pak dodal: „A mně se tu líbí s jednou hezkou dívkou."

Sára se pousmála, když se k němu otočila a vesele řekla: „I mně s jedním překvapivě milým klukem."

Dlouze si pohlédli do očí, ale to už se k ní sklonil a něžně ji políbil.

„I když na začátku jsi mi přišel hrozně arogantní," dodala se smíchem, když polibek skončil.

„A ty mně namyšlená!" vrátil jí to a ona se po něm vesele ohnala.

„No co, myslela jsi jen na ty svoje kytky."

„A ty jsi je pomlouval," ohradila se a vyskočila na nohy, načež se vesele rozeběhla pryč a on se vrhl za ní.

„Bylo to tam jak v květinářství!"