Sára pobaveně sledovala, jak se kluk snažil číst, zatímco její kámoška pořád mluvila: „Takže o čem, že to přesně je? O nějakých rytířích?"

Jejich společník si těžce povzdechl a zahuhlal: „Jo, o kosmických rytířích."

A nejspíš tím skončil, ale zaujatá dívka si posunula brýle na nose a vyhrkla: „To zní zajímavě, tak mi o tom povyprávěj!"

A přitáhla si židli ještě blíž, až se chlapci ve tváři objevilo zděšení, načež si sám židli odtáhnul. Ovšem kamarádka si z toho nic nedělala, vůbec se jí ten pohyb nedotkl.

„To by tě nebavilo," dostalo se jí odpovědi na její téměř rozkaz.

„Ale já vím, že bavilo," vyvedla ho Lucka z omylu a zamrkala na něj.

Sára nestačila zírat, jak se její společnice pustila do okouzlování, i když brýlatý chlapec o to očividně nestál. Proto se zvedla, aby jim nedělala křena a vydala se se podívat po regálech.

Přičemž ji provázel prosebný pohled zajatce v moci její kamarádky. Očividně chtěl jít radši s ní... pryč.