Sledovala ho vážným pohledem. Od té doby, co ji hodil do vody, si dávala pozor, aby se moc nepřiblížila. Kdo ví, co by udělal příště.

Jenže on se nevzrušeně opaloval a vůbec si jí nevšímal. To bylo až krajně podezřelý, proto ho ostražitě sledovala ze své půlky.

„Jestli nemáš hezčí objekt na pozorování, jsem ti k dispozici. Ovšem nevím, co by tomu řekl tvůj imaginární kluk," ozval se najednou jeho pobavený hlas, až nadskočila leknutím a přistiženě zčervenala.

„Není to imaginární kluk!" bránila jako vždy svou lež.

A pak rozčíleně dodala: „Je tu mnohem hezčích objektů na pozorování!"

„Ale ty sleduješ mě. To mi lichotí," dostalo se jí bezstarostné odpovědi, která ji jen víc rozzuřila. Vždycky ji dokáže utlouct svými odpověďmi.

„Jen přemýšlím, jak tě nejlíp vyhnat ze snu," vrátila mu tvrdě, ale on se jen pobaveně zasmál.

Očividně jí to moc nevěřil a ona už taky nevěděla, jestli tomu sama věří.