Nemusí jen on někoho provokovat, pomyslela si rozhodně, když ho pozorovala sedět na malé skále. Ona tuhle hru dokáže hrát taky. Proto nasadila úsměv a šplhala za ním.

„Už se ti po mně stýskalo?" uslyšela vzápětí jeho hlas plný smíchu a měla chuť ho shodit dolů. Byla to tak silná touha, až musela zatnout pěsti, aby se ovládla.

Místo toho si sedla vedle něj a prohodila vesele: „Jasně, chyběly mi tvoje milé hlášky."

Kluk se na ni podíval a v jeho očích se objevilo překvapení. To už se však na něj sladce usmívala. Opřela se o jednu ruku a nakláněla se k němu, zatímco druhou svírala za zády.

Vojta na ni hleděl, zatímco se k němu přibližovala. Když už si však myslel, že ho doopravdy políbí, dívka hlavou uhnula a nevzrušeně mu omatlala ruku plnou bahna o obličej.

„To máš za to! Nestýskalo se mi," zacvrlikala sladce, zatímco on nevěřícně zaklel a jal se otírat obličej, zatímco dívka vyskočila na nohy a se smíchem se rozeběhla pryč.

Nemusí vždycky navrch on, pomyslela si vesele.

„Jen počkej, ty uličnice!"