„Tak jak vypadá pan dokonalý? Jsem na něj zvědavej," utahoval si z ní.

„Líp než ty," odsekla naštvaně, zatímco seděla na kameni a snažila se ho ze všech sil ignorovat. On však nevzrušeně stál těsně na konci své hranice a propaloval ji pohledem.

„Au, kdybych věřil, že existuje, mohla by mě tvoje slova bolet," odvětil bryskně.

„Existuje! Má krásné hnědé oči..."

„To je nějaký intouš, ne?"

„Kvůli barvě očí?" rozčílila se. Pořád ji přerušoval, takže se nemohla soustředit na vymýšlení svého ideálního kluka.

„Už z toho popisu je jasné, že neexistuje," utahoval si z ní, zatímco se hraně snažil zbořit hranici mezi nimi. Pantomimicky se jí dotýkal, tlačil do ní, ale ani se nehnula.

Dívka při tom pohledu zvedla oči k nebi. Za co, bože?