„Tak jak se má tvůj kluk?" prohodil Vojta vyzývavě, jakmile se objevila ve snu. Na její staré známé pláži u moře.

Vrhla po něm naštvaným pohledem, zatímco on jí oplatil úsměvem sedící v písku a pohazující se kamenem do vzduchu.

Ten jeho úsměv ji rozčiloval, takže se nehodlala své lži jen tak vzdát, proto sladce prohodila: „Naprosto úžasně. Byli jsme spolu na diskotéce."

Kluk se pobaveně zakřenil a přeměřil si jí pohledem.

„Jasně."

Vůbec se jí jeho tón nelíbil.

„Co tím chceš říct?"

„Že kecáš, jako když tiskne. Ale to nevadí. Skvěle se bavím, když si musíš hledat výmluvy," odpověděl vesele.

„Nehledám si výmluvy!"

„Ne?"

„Ne!" odsekla rozčíleně.

„Tak mi dej pusu," prohodil provokativně, zatímco už zase stál těsně u ní.

„Tím nic nedokážu!"

„Ale dokážeš!" zašeptal důrazně a hbitě vstal a než si vůbec uvědomila, co to dělá, jemně vzal do rukou její tvář. Hleděla na něj a její rty se samy rozevřely, aby následovaly polibek, který měl přijít.