„Asi bychom neměly stát u těch dveří," poznamenala Lucka, když se musely neustále uhýbat vycházejícím a procházejícím lidem.

Proto se tedy posunuly dál. Sledovaly páry, které se svíjely na parketu a cinkot alkoholu. Pro ně to bylo něco téměř nepředstavitelného. Nebyly tak odvážné. Měly rády svůj klidný a osamělý svět.

Sára by se nejraději otočila na patě a zmizela, jenže nemohla. Potřebovala to aspoň zkusit, a dostat tak z hlavy toho provokatéra. Chtěla na chvíli zapomenout a žít normální život. Né jen ten cáklý sen.

Proto vzala kamarádku za ruku a táhla ji směrem k parketu.

„Tak jo, jdeme tančit!"

A vrhla se na parket, zatímco Lucka za ní jen šokovaně vlála. Takový rychlý zvrat rozhodně nečekala. Během chvíle zapadly mezi ostatní a začaly se nemotorně pohybovat v rytmu hudby. Sára na okamžik zavřela oči a snažila se soustředit jen na hudbu. Zapomenout na to, kde je, a prostě si užívat tanec.

Jenže se nedokázala soustředit, protože v hlavě neustále slyšela známý posměšný hlas: „Myslíš, že ti to pomůže? Myslím, že ne."

„Pitomec," zahuhlala naštvaně a zase oči otevřela.

Zavlnila boky a pousmála se. Vždycky hudbu milovala, ale nikdy necítila její rytmus, proto byla úplně mimo. Jenže jí to dnes nevadilo. Prostě si to chtěla užít a vyzkoušet něco nového.

Ten večer sice žádného kluka neokouzlila, ale zato si zaskákala se stejně potrhlou kámoškou a způsobily si tolik záchvatů smíchu, že je břicho bolelo ještě pár dní potom.