„Opovaž se přiblížit k mé hranici! Jinak něco uvidíš," pronesla důrazně, zatímco v rukou pevně svírala klacek. Nehodlala si nechávat ústa zacpávat polibky. Sice byly pěkné, o tom žádná...

Ale nesnášíš ho, odpověděla si v duchu. Přesně tak.

Vojta stál jen krok před její hranicí, když se pobaveně zakřenil: „A copak uvidím, hnědovlásko?"

Rozčíleně zafuněla. Copak si svůj klid nemůže užít? Očividně ne.

„Ještě budeš prosit o smilování," odsekla napruženě a pak dodala: „Máš svoji hranici, tak proč jsi pořád tady?"

Kluk se na ni vesele zazubil, když se naklonil přes hranici a nevinně dodal: „Zjistil jsem, že tady je větší sranda. Tvoje provokování mi krátí čas."

„Vždyť si taky chtěl svůj sen!"

„Taky chci, ale tenhle je už tak nudný, že se musím bavit jinak," odpověděl vesele a znovu překročil její hranici. On to snad už opravdu dělal naschvál. Usmíval se, zatímco se k ní přibližoval.

„A navíc jsem zjistil, že mě baví tě provokovat líbáním," dodal, ale to už se dívka rozeběhla pryč.

Žádný líbání nebude! Nesnáší ho. Někde ho zabije a zakope.