„Vojta? Tak se jmenuje? To teda nic moc," konstatovala Lucka suše a dost tím druhou dívku zaskočila.

„Myslela jsem, že to bude nějaké záhadnější jméno, vždyť takhle se jmenuje každý druhý," dodala ještě nespokojeně.

Tak dlouho čekala, aby se dozvěděla jméno snového kluka a nyní byla vysoce nespokojená. Zatímco Sára nechápavě prohodila: „Prosím tě, vždyť je to pěkný jméno. Rozhodně lepší než třeba Honza."

Její kamarádka po ní vrhla vyděšeným pohledem, zatímco ukusovala rohlík ke svačině.

„No, to by byla teprve katastrofa."

„Mně se to jméno náhodou líbí," dodala důrazně snová holka. K jejímu překvapení ji hrozně rozčilovalo, že se Lucce jméno jejího společníka nelíbí.

„Mně teda ne, ale asi se s tím musím holt smířit."

Mluvila, jako kdyby to byla ona, kdo se s klukem setkával ve snu a vzápětí tomu dodala korunu, když dodala: „Přejmenovat by se asi nechtěl, co?"