„Takže ty fakt nevíš jeho jméno?" vypískla Lucka s očima navrch hlavy při písemce z češtiny. Očividně ji přestali nějací mrtví spisovatelé zajímat.

Sára si povzdechla a zamumlala směrem k ní: „Slyšelas snad, že bych ti ho někdy řekla?"

Načež vyplnila odpověď a po očku sledovala procházející učitelku. Nehodlala si nechat test sebrat kvůli tomu, že její předrahá kamarádka nemohla zvědavost udržet do přestávky.

„No, vždycky jsi říkala blb, idiot, ten, co nechce zmizet z tvého snu, otrapa, snový nepřítel, ale máš pravdu jméno jsem v tom všem nezas..." začala vzápětí mluvit šeptem ta zvědavka, ale nedopověděla to, protože se před nimi zničehonic objevila učitelka.

„Žádné razení, nebo vám to seberu!"

Propálila je ostrým pohledem a zase odkráčela. Po tomto varování se obě raději opět vrhly na test. Znovu se všude okolo rozprostíralo ticho. Dlouho však nevydrželo.

„Tak ho koukej příště zjistit," zasyčela na ni její milá kámoška po pár minutách důrazně, „vždyť se s ním vídáš tak dlouho. Taková ostuda nevědět jeho jméno."

Očividně ji okřiknutí nijak nezastrašilo.