Naštvaně seděli na pláži a každý zíral jinam. Snažili se ignorovat jeden druhého. Nadávky totiž nijak nepomohly, a tak zkusili novou taktiku.

Prosím, ať je to zase můj sen, rozčilovala se v duchu. Přece jí jen tak nemůžou znárodnit její sen. Takové chování nemůže být možné.

Ticho kolem nich narušoval jen křik poletujících racků. Sem tam se otočila, aby viděla, co dělá. Nic. Stejně jako ona jen seděl.

Když se znovu otočila, střetla se s jeho pohledem. Oba okamžitě přistiženě ucukli.

„Nekoukej sem," ozval se kluk napruženě, nejspíš aby si dokázal, že je tu pánem on.

Tak to teda ne.

„Ty se sem nekoukej. Je to můj sen," vrátila mu naštvaně a vrhla po něm rozčíleným pohledem. Rázem oba vyskočili na nohy a už na sebe hleděli, a to pěkně rozčíleně.

„Máš snad nějakou smlouvu, že sis ho koupila?" utahoval si z ní arogantně.

„Jo, koupila."

„A kde?"

„Ve snovém obchodě. To neznáš?" odsekla brilantně.