Když se nepovedl ani pátý pokus zničit zeď křeslem, kluk s tím ustal a vysíleně se do něj znovu sesunul. Dívka rozčíleně sledovala naprosto neporušenou zeď. Jistě po první ráně mohla věřit, že to potřebuje víc síly, ale teď bylo jasné, že takhle se ven nedostanou.

„Tak jsme si potvrdili, že máš pěkně blbý nápady."

„A jaký si měl ty? Válet se v tom křesle? Tomu říkáš řešení?" rozčílila se po jeho posměšných slovech a ukázala mu zatnutou pěst, aby si nemyslel, že si na ni může dovolovat, když je holka. To ani omylem.

Kluk se pohodlně rozvalil a zakřenil se na ni.

„Přesně tak. Co mi chybělo? Nic."

„Hlavně, že byl pán spokojený," odsekla napruženě. Ona se snažila na rozdíl od něj.

„To jsem byl. Aspoň jsem si šetřil ruce. Díky tvému plánu je mám odřený," odpověděl jí vyčítavě a prohlížel si ruce s takovou důkladností, že musela zvednout oči v sloup nad tou marnivostí.

„Do krve?" otázala se hraně starostlivě, což ho tak zaskočilo, že odpověděl bezmyšlenkovitě ne.

Takže ho vzápětí zaskočila dívčina škodolibá slova: „Škoda."