part 2
Tíha nastávajících dnů byla velká. Bloudil jsem po nekonečné pláni, kde čas neubíhá a nic nemizí. Byl jsem v pasti. Po celou tu dobu, co jsem tady, jsem zjistil následující: čas tu není, jste lapeni bůh ví kde a vše nahrazuje vaše mysl, co si představíte to vidíte, ale můžou to být i iluze, šílíte tady, a všechna ta bilest, kterou jste si vytrpěli, máte znova. Vše může být jen vaše domněnka v mysli, ale také i reálné. O říši Quant není moc zdrojů a tohle vypadalo, jako něco mezi říší Quant a naším vesmírem. Odlišné hrany a vy stojíte veprostřed.
V mysli jsem viděl ten Starkův obličej, bylo mi zle. Teď jsem tam měl být já, ne on. To já o všechny přicházím, ale osud tomu chtěl jinam. Vzpomněl jsem si jak, mi otec říkával „Život je šachovnice“ v tu ránu se podlaha pode mnou, teda pokud se tomu dá říkat podlaha, začala skládat do šachovnice. Byl jsem uprostřed hry. Další poznámka: na co pomyslíte se stane.
Otřesy pod mýma noha, způsobené pokládáním, teda tažením koně někým komu jsem neviděl do očí, jsem spadl. Rychle jsem se vyhrabal na nohy a snažil se vyhnout koním, střelcům, králi, královně, prostě všem hracím figurám na šachovnici, které zde byli.
Byl jsem jiný, čerstvě pasovaný člen Avengers, ale také malý pavouk v jiném světě, chtěl jsem odsuď pryč. Ale nic nezbývalo než čekat. Nemohl jsem vidět co se mezitím odehrávalo v naší dimenzi. Jak čas běžel jako blázen narozdíl odsuď. Bylo tu dost času přemýšlet co se tam zrovna děje, ale já vše spotřeboval na vzpomínání. Byl jsem unavený, vyčerpaný z toho zoufalého vnitřního boje mezi odvahou a zoufalstvím. Měl jsem toho dost, ale copak můžu změnit říši, o které nic není, ale uvízl jsem v ní? Ne tai jednoduché to nebylo, musel jsem doufat, věřit, že mne pan Stark dostane zpět na Zemi.
Další je tady milý vážení. Omlouvám se ohledně té Wi-Finy, budu se vám to snažit vynahradit tím, že budu psát a pak to vše vydám, co bych měla vydat tenhle a kus příštího týdne 😘, toto je asi tak poslední kapitola, možná vyjde ještě u Stop 2, ale nic nezaručuju....
Tak se uvidíme až prvního dubna 😘😅😥😭😱😞😘
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro