O ČTYŘI ROKY POZDĚJI

Zrzavá žena udělala tečku za poslední větou a konečně cvakla propiskou, kterou odložila do pořadače na psací potřeby, a zavřela sešit tlustý jako bible.

,,Neříkej, že už jsi to konečně dopsala," podivil se, když vyšel z koupelny oblečený ve svém pyžamu a pozoroval svou družku, která si unaveně protírá podrážděné oči. Byla tma, půl dvanácté večer a místnost osvětlovala jen lampička na stolu.

Zrzečka oblečená v noční košilce se podívala na svého hnědovlasého druha a usmála se. ,,Black Widow měla nakonec pravdu, když říkala, že je žití celé naší smečky pěkná tragikomedie," poznamenala a podívala se na sešit, ,,když jsem si to všechno zpětně vybavovala, jsem ráda, že už čtyři roky nemusíme nic řešit."

,,Black Widow úplně vypusť z hlavy. A pokus se vypustit z hlavy i všechny ty starosti, které jsme zažili. Už je to pryč a čtyři roky máme klid. Buďme rádi," zavrtěl hnědovlásek hlavou a přišel k zrzečce blíže. Zastavil vedle ní a pohladil ji po vlhkých čerstvě umytých vlasech.

Ona se postavila a usmála se. ,,Máš pravdu. A já jsem ráda."

,,Vždyť já ji mám vždy," ušklíbl se Alfa a pohladil ji po narůžovělé tváři.

,,O tom bych se dohadovala, ale-" zničehonic jí dvě silné paže objaly a vyzvedly ji do vzduchu. Překvapeně vypískla a chvíli byla nesena vzduchem a nakonec skončila v sametových peřinách.

Na to se začala hlasitě smát, zatímco se hnědovlasý muž ocitl nad ní a utišil ji prstem, který jí položil na rty. ,,Shhh, být tebou moc nahlas nejsem, abys nevzbudila děti," pokáral ji jen tak na oko.

Zrzečka se lehce uculila. ,,Pravda, kdo by takhle pozdě chtěl zase ty tři ďáblíky uspávat."

Hnědovlásek se ušklíbl. ,,No já ne."

Luna smečky nadzvedla obočí. ,,Jak ty ne? Ty sis je udělal, tak se starej," šťouchla do něj a krátce se zachechtala.

,,Vlastně jsi je porodila ty-"

,,Copak já můžu za to, že tvoji kluci byli tak výkonní?" Zašklebila se a poplácala ho po rameni, ,,Alfo, je to marný, z toho nevyvlečeš."

Alfa smečky se pousmál a chystal se jí políbit, když se ozval z dětského pokoje jeden dětský pláč a hned na to druhý i třetí.

Alfa pár si sborově povzdechl. ,,Tak to vypadá, že rodiče jdou do akce," poznamenal Callum a ze Skyler slezl, aby mohla vstát.

Pak už společně do dětského pokoje zamířili, otevřeli dveře a šli ke třem dětským kolébkám, kde jako v jednom orchestru plakala tři miminka, kterým mohly být tak dva týdny.

Dva chlapečci a jedno děvčátko, všichni měli tmavě zrzavé až hnědé vlásky a modré oči, a plakali až do doby, než pocítili přítomnost a brzy i tělesné teplo svých rodičů.

/No já myslím, že v nejlepším se má přestat. 😂 A v tuhle chvíli to je opravdu nejlepší.

Nemůžu uvěřit, že jsem už na konci. 😱🙈 Tenhle příběh jsem vydávala přesně celý jeden půl rok. Začala jsem po novém roce v lednu a teď tu máme konec června.

Nemohu uvěřit tomu, že je tohle má opravdu nejdelší kniha! Má přesně 87 kapitol + prolog a epilog! 😵😎

To jsem už sice tvrdila i o Odloučených ale teď opravdu ano! 🤪

Nejhorší je, že mám tendenci ve psaní překonávat své hranice, ale těžko říci, jestli se mi někdy povede vydat ještě delší knihu, než je tato. 😅

Částečně za to může fakt, že tento příběh není čistě můj, ale na jeho vývoji se podílelo více lidí ❤️ (více info v poslední kapitole Poděkování), a tak jsem si dávala záležet, aby opravdu byl příběh ten TOP STROP. Můj ZLATÝ GRÁL. I když tuším, že stejně bude mít svoje mouchy. 😂 Moje spolutvůrkyně mně na to upozornily nesčetněkrát, za což se jim moc omlouvám. 🙈😅

No nic, už jsem si tady vylila srdíčko a ještě jednou si ho vyliju v kapitole Poděkování. ❤️❤️❤️❤️

Zatím ahuuuj,
Wolfy 2743 🐺\