Jakmile Kyle odpřísáhl svou věrnost, tak Skyler ihned smečku rozpustila a hledala nejbližší východ z toho pekla. Špatně se jí dýchalo a cítila, jak se jí nohy podlamují.

Když měla možnost, přidržovala se. Ale ne o ostatní vlkodlaky, nýbrž o zeď a nábytek.

Jakmile se dostala ven, tak si našla nejbližší možný tmavý kout, pod schody jen tak mimochodem, a zalezla do něj, aby jí nikdo neviděl.

Opřela se o zeď, zhluboka dýchala a u toho počítala, aby se uklidnila.

Jakmile se cítila dostatečně klidná, tak se chtěla vydat zpět do kanceláře, když ji do nosu udeřil pach bouře a hořké čokolády. Ztěžka polkla a stáhla se zpět do kouta, ale to už bylo pozdě. Před ní se vynořil mohutný vlkodlak s černými delšími vlasy a černými vousy. Jeden z nejlepších lovců ve smečce, Gustav Drache.

,,Skyler," povzdechl si onen vlkodlak a začal nad ní jemně kroutit hlavou, ,,vím, že tu jsi." Opatrně natáhl ruku do tmy a brzy se svou dlaní dotkl Skyleřina ramene, což už donutilo vlkodlačici vylézt z jejího "úkrytu".

Gustav patřil k vlkodlakům, kteří jí oslovovali jmény. Většina smečky jí oslovovalo jejím titulem, ale našlo se několik výjimek, kteří nebyli schopní si zvyknout na to jí říkat ,,Luno", jednou takovou výjimkou byl právě Gustav.

,,No... Tak jsi mě našel," mykla rameny zrzavovláska a chystala se okolo Gustava proklouznout a odejít. On ale jemně uchopil za paži a donutil jí se zastavit.

,,Už takhle máš respekt smečky téměř na nule. Neusnadni jim to tím, že se před nimi budeš schovávat," řekl klidně, i když bylo znát, že se mu Skyleřin přístup k celé té věci nelíbí.

,,Já vím," povzdechla si, ,,ale není to snadné." Podívala se na něj sklíčeně.

,,To vím prozměnu já, Sky," zavrtěl hlavou podruhé černovlásek. ,,Ale když se budeš stále zaobírat jen sama sebou, svými problémy a budeš se za to schovávat, tak ti nikdy nikdo nebude věřit, že to zvládneš."

,,Já ale sama sobě také nevěřím, že to zvládnu. Jak to tedy můžu chtít po ostatních?" Zeptala se s trochu zoufalým tónem.

Gustav si ji chvíli mlčky přihlížel a pak si promnul kořen nosu. ,,Sky, všichni víme, čím sis prošla. Zemřel ti otec. Tomu všichni rozumíme. Ale uvědom si, že život jde dál. Tvůj život nekončí. Stále pokračuje. A i když padáš víc, než vstáváš, tak musíš jít dál a nevzdávat to... Každý vlkodlak ve smečce nějakým způsobem přišel o své rodiče. Ať už opustili ti dotyční vlkodlaci rodné smečky a šli sem, nebo jejich rodiče zemřeli nebo odešli... Nejsi jediná, kdo o rodiče přišel. A když se budeš pořád litovat, ničeho tím nedosáhneš. Akorát tím budeš ostatní spíše provokovat, otravovat a hlavně jim dáš záminku pro to přebrat ti tvé postavení." Zadíval se jí do očí.

,,Přemýšlej nad tím. Nebo přijdeš i o to poslední, co ti po otci zůstalo. A to je váha vašeho jména. Skyler, u Bohyně, jsi Lashleyová. Vaše jméno něco znamená v okruhu několika set tisíců kilometrů. Nejen vaše rodinná firma by zkrachovala, ale zkrachovala by i smečka."

Zrzavovláska chtěla něco namítnout, ale jako by ztratila řeč. Jen tam stála a zírala Gustavovi do očí.

,,Navíc si na tebe brousí drápy i další smečky. Okolní smečky pociťují nejistotu a jediný důvod, proč stále nezaútočili je ten, že vedle sebe máš Betu, kterou akceptují, narozdíl od tebe... Kdybys neměla Darlene, co bys dělala?" Zamračil se. ,,A co by dělali oni? Okolní smečky by se na tebe vrhly, byla bys mrtvá dřív, než by ses stihla pomodlit k naší Bohyni, smečka by se rozpadla a území by si rozebraly ostatní smečky."

Popadl ji za ramena a jemně s ní zatřásl. ,,Luno, Skyler Lashleyová, prober se už. Svou sobeckostí nás všechny jen ohrožuješ."

Gustav patřil k vlkodlakům, kteří by si zasloužili medaili za odvahu, jelikož on se nebál říct svůj upřímný názor vůbec nikomu. Ani Alfovi nebo Luně.

Navíc už od smrti Alfy Petera šlo o budoucnost celé smečky. Nejen o budoucnost Skyler, jak už sám řekl.

Skyler bohyněžel věděla, že má černovlásek pravdu, ale nedokázala sama sebe přemluvit, aby s tím něco dělala. Nebo takhle... Snažila se... Snažila se sama sebe přesvědčit, že je jako její otec, že má na to smečku vést, ale jakmile se snažila být jako on, tak klesla víc hlouběji, než byla.

Ona na to neměla buňky, ona neměla být Luna. Měl tady být její otec a měl jí to naučit...

Do očí se jí nahnaly slzy. ,,Já..." Ztěžka polkla, cítila, jak se jí v krku dělá knedlík, ,,musím jít, Gustave."

Samozřejmě, že tohle vlkodlaka moc nepotěšilo, ale nemohl ji držet proti její vůli. S kamennou tváří jemně přikývl. ,,Běž, ale přemýšlej nad tím, co jsem ti tady teď řekl, Sky. Ano?"

Ona jemně přikývla, Gustav ji pustil a ona se hned na to vydala tam, kam měla původně namířeno, ale to jí už cestu zkřížil jeden z informátorů. A tím byl Richard Heller, hnědovlasý s jizvou.

Sky si tiše povzdechla. ,,Richarde?"

Stačilo jen tohle a bylo jasné, že dává informátorovi prostor, aby něco řekl.

,,Omlouvám se, Luno, ale vůbec se mi nelíbí, jaké situaci naší smečku právě Callum vystavil." Richard nikdy nechodil okolo horké kaše, a už vůbec si nebral servítky s ostatními, kromě Skyleřina otce.

Mladá Luna si promnula kořen nosu. ,,Richarde, ani mě se to nelíbí, ale on svou situaci vysvětlil, takže kde je problém?" Podívala se na informátora.

,,I když nevěděl, zda ten mladík nakonec přijede, měl nás obeznámit s tím, že s ním možná někdo nakonec přijede. A my informátoři bychom měli mezitím čas na to si toho kluka prověřit a zjistit, jestli je pro nás nebezpečný." Richard také kladl dobro smečky před své vlastní, ale někdy to Skyler přišlo, že to až přehání... Ale... Rozuměla mu. On jí nevěřil, a tak jí raději všechno připomínal, jako by ona nevěděla, že je tato situace nepříjemná.

,,Ano, já to vím, Richarde... Nebo myslíš, že snad ne?" Nadzvedla obočí a rozhodila rukama mírně do stran.

,,Ovšem, že nemyslím, já jsem jen-" V tu chvíli Skyler ho přestala poslouchat, protože měla pocit, že by jí tu dal přednášku o tom, co by se teď mělo dělat a bude žádat o povolení, aby se mohl pustit do práce. Prostě a jednoduše, z tohohle chlapa měla občas Skyler pocit, že by byl nejraději vůdcem smečky místo ní, aby si to mohl všechno řídit po svém. A teď jí docházelo, že Gustav asi vážně před chvílí uhodil hřebíček na hlavičku.

,,Richarde," povzdechla si Skyler trochu otráveně z jeho přednášky, ,,rozumím tvým obávám a rozumím i tomu, co se mi snažíš říct. Ale nemusíš se bát, jestli si myslíš, že nebudeš mít co na práci...." Pronesla trpce a založila si ruce na hrudi.

,,Callum nám to možná oznámil špatně, ale sám tu naznačuješ, že by se s tím mělo něco dělat, tak proč se do toho něčeho už nejdeš pustit?" Nadzvedla obočí. ,,Navíc, myslíš, že jsem tak nezodpovědná a nemám v plánu si s Callumem ohledně téhle záležitosti promluvit, a že nemám v plánu ho osobně obeznámit s tím, co se stane, pokud bude Kyle špeh nebo tak něco?"

Richard na ni mlčky zíral a zdál se lehce dotčen tím, jak s ním Skyler mluví. Zároveň Sky se ho snažila dostat do téhle situace, aby to vypadalo, že to má pevně v rukou, přestože neměla, poněvadž nevěděla, co bude dělat, pokud se něco ohledně Calluma a Kylea pokazí.

,,Callum bude řádně potrestán a Kyle stejně tak, pokud se prokáže, že Callum v důvěře v toho vlkodlaka pochybil," ujistila ho Skyler chladným tónem, i když možná každý, kdo Skyler dobře znal, by poznal už jen z postavení jejího těla, že není ve své kůži a tento její přístup jí je cizí. Naštěstí Richard mezi těch pár výjimečných, co ji dobře znají, nepatřil.

,,A jestli už tě netrápí nic jiného, dej se do práce," dokončila Skyler svůj přednes a čekala, jestli Richard něco řekne.

Starší vlkodlak na ni chvíli zíral, ale nakonec přikývl: ,,Jistě, Luno." A vydal se tedy do svého pokoje, aby mohl začít pracovat.

Jakmile byl Richard z dosahu, Skyler se celá vyklepaná předklonila a rychle se zapřela o zeď. Nohy se jí klepaly a stažený žaludek se jí začal pomaličku uvolňovat. ,,Doháje," zaklela tiše.

A pak se už raději rychle vydala do svého apartmánu, který se nacházel v nejvyšším patře smečkového domu.

Mezitím ani Skyler netušila, že i druhý smečkový informátor byl prověřením Kylea pověřen.

A Darlene respektive netušila úplně to samé, proto se rozhodla udělat to samé, co Sky, jen tím hodlala pověřit někoho jiného. Smečkový dům opustila ihned po rozpuštění shromáždění a mířila k útesům na hranice teritoria, kam nikdo moc nechodil. Bylo tam ticho a klid, a tak vnímala jistou symboliku onoho místa. Jenomže co symbolického bylo na útesech, na hranicích smečkového teritoria?

Čekala tam až dorazí smečkový informátor a zároveň chtěla utéct dříve, než se tak stane. Byla to ironie a strašné ponížení zároveň.

Informátor věděl, že přijde jako druhý a přeci ve své cestě nepospíchal, protože když byli ti dva sami, napětí se dalo krájet a jeho vnitřní vlk Anakin se až příliš nechával unášet svou představivostí. Dorazil chvíli po zrzavé ženě a svůj běžně skrývaný pach nyní nechal žít si vlastním životem.

Ale Beta ani nepotřebovala cítit jeho pach, aby věděla o jeho přítomnosti. Stačila jí k tomu její vnitřní vlčice, která ale narozdíl od Anakina vše držela pevně v šachu a držela se jen toho, co potřebovala nehledě na vše ostatní.

,Hlavně klid, Darlene. Mysli jen na to, co potřebuješ,' řekla vlčice jakoby s pokusem o konejšivý tón, který vlastně vůbec konejšivý nebyl. Vlastně byl úplně chladný.

Darlene ale nějak nevěděla, odkud by měla začít. Co by mu měla říct. Když byli sami, ztrácela kontrolu sama nad sebou. Jindy taktická, sebevědomá vlčice plně při smyslech byla teď otupělá jedním vlčím instinktem, který ale její vnitřní vlčice odmítala přijmout.

,,I přes to všechno je tohle místo hezké, že?" Nadhodila.

Tatea to donutilo se uchechtnout. Byl to příšerný paradox vzhledem k minulosti onoho místa. ,,Co potřebuješ, Darlene?" Zeptal se s lehkým úšklebkem. ,,Nebo ti snad chyběl pohled na mou osobu?"

,,Pohledů na tvou osobu mám více než dost, Tate. Zas tak naivní nejsi, aby sis myslel něco jiného," protočila Beta smečky očima nad smečkovým informátorem, ,,mám jen jednu prosbu, která zůstane věcí mezi Betou a informátorem."

,,Chceš něco na toho nového," tmavovlásek vsunul ruce do kapes a uchechtl se, ,,nelíbí se ti."

,,A hele," prohodila jakoby překvapeně zrzka. ,,On i přemýšlí," uchechtla se.

Tate se krátce zachechtal. ,,Proč tak překvapeně, má milá?"

Beta stále upírala pohled na lesní krajinu, která se rozléhala pod nimi. ,,Nediv se mi. Mám o tobě jiné mínění, co se myšlení týče," odpověděla mu. Protože podle ní Tate v jejich případě vždy nejprve myslel ptákem a teprve potom mozkem, ostatně jako většina mužů. ,,A tvá milá nejsem. Už nějakou dobu," dodala odměřeně. Lhostejně.

,Akorát nás to zdržuje, Darlene. On nás zdržuje. Jsou tu i jiní informátoři. Shoďme ho a bude po trablích,' zavrčela Afina otráveně.

,,Ach ano, ano, jsem jsi toho vědom," pousmál se tak, že odhrnul horní ret a odhalil bílý špičák, ,,hádám ale, že z JEJÍHO pověření nekonáš." Narážel na hromádku neštěstí nesoucí postavení Luna? Ano, narážel.

,,Jí to nenapadne. Je moc naivní, nezná to, neví, jak to funguje. Ani si nevyřešila trauma a hned se po ní chce, aby vedla smečku. Je toho na ní moc a někdo musí dělat práci, kterou ona nezvládá, Tate," na chvíli se odmlčela, ,,vždyť je stále ještě dítě." Nebo alespoň Darlene ji tak pořád viděla. A kdo by se jí divil? Vždyť ji vychovala. ,,Takže správně, z jejího pověření nekonám.  Máš s tím nějaký zvláštní problém nebo už nepomůžeš ani mně?"

,,Ale zlato," položil si ublíženě dlaň na hruď. ,,Ani tobě? Snad nenaznačuješ, že jsem sobecký. To by mi zlomilo srdce."

,A jsme tady,' poznamenala Afina a kdyby bylo ve vlčích silách, možná by se i ušklíbla.

,,Takže pomůžeš?" Nadzvedla Darlene obočí.

,,Zájmy smečky jsou přeci na prvním místě," v očích mu zatančily jiskřičky, ,,ale mám to u tebe, drahá."

,,Nemůžu se dočkat, až si zase něco vymyslíš," poznamenala ironicky, ale byla ráda, že na to kývl. Možná by mu i poděkovala, kdyby to nebyl Tate.

Informátor Betě poslal vzdušný polibek. ,,Nenechám tě čekat dlouho," otočil se k ní zády. Ale ještě předtím, než se dal k dochodu, zvolal jejím směrem: ,,uvidíme se, kotě." A vydal se pryč.

,,Hlavně nechoď s prázdnou," protočila nad ním očima a i na tu jednu jedinou sekundu si připustila, že ho má ráda, i když je Tate takový, jaký je. Jenomže sekunda je příliš krátká doba, a tak ten pocit a myšlenka zmizely stejně rychle, jako přišly a nějakou dobu ještě u útesů zůstala.