„Sáro!"

Jenže ona byla zrovna uprostřed snu a nechtěla se jen tak vzdát svého drahocenného spánku, a tak jen zamumlala: „Pšt! Spím."

Aniž by otevřela oči, přitáhla si peřinu až ke krku. Znovu se jí začínal uklidňovat dech, když se ten otravný hlas ozval znovu: „Sáro! No tak vstávej!"

„Nech si to na ráno," zamrmlala, ale to už jí sebral její milovanou teploučkou peřinu. Rázem rozčíleně zanadávala a otevřela oči do tmy. To ji jen ještě víc rozčílilo. Vždyť je ještě noc! To se má spát. Chvíli mžourala, než našla Vojtu a uviděla ho, jak svírá její deku a sedí na posteli.

„Zbláznil ses? Já v noci spím!"

A provokativně se otočila zády a stulila se do klubíčka. Sice jí byla zima, ale prostě to vydrží.

„Sáro, jestli nezačneš okamžitě vnímat, dojdu pro pánvičku a promluvíme si ve snu!" začal vyhrožovat, když ji objal kolem pasu a přitáhl k sobě za jejího stálého mručení.

„Dobře, povoluje se. V realitě jsem příliš ospalá na mluvení," zamumlala ospale a přivinula se k němu, aby jí bylo teplíčko. Ovinula mu studené ruce kolem jeho těla. Slyšela jeho povzdech.

„Lásko, tohle je vážný!"

Otevřela pouze jedno oko a nabodla se tak na vzrušený výraz na jeho tváři. Opravdu vypadal nějak moc nadšeně takhle uprostřed noci. Navíc jí docházelo, že jí prostě nedá pokoj, dokud ho nevyslechne, proto se k němu přivinula ještě víc.  

„No tak povídej, já se mezitím pokusím neusnout."

„Tak jo. Konečně jsem si vzpomněl, proč jsem začal potkávat ve snu tebe. A ne někoho jiného!"