Sára si pomalu balila, zatímco Klárka kolem ní poskakovala a snažila se všechno udělat dřív než ona. Musela se té snaze pousmát.

„Mami, počkej, sedni si. Já se o to postarám," dodala dívka vzápětí, až se musela zasmát.

„Klárko, sbalit si snad dokážu."

„Jen chci pomoct," odvětila dcera a Sára si povzdechla. Vzápětí však odhodlaně zvedla bradu, chytila ji za ruku a donutila ji podívat se jí do očí. Tohle byla ta chvíle. Musí jí to říct. Ještě než odejdou, aby za sebou nechala čistý štít a nestresovala se. Už před ní nic nechtěla tajit.

„Klárko, chci si promluvit. O tom všem, co se stalo, ale i o Vojtovi. Chci vědět, co si o něm myslíš, i o tom co jsem ti řekla," začala trochu nejistě a zmateně. Jenže šlo o tolik. Potřebovala si obšlápnout půdu. 

Klárka se jí vážně podívala do očí, když suše konstatovala: „No, mami, už mě přešla teorie, že ses dočista zbláznila."

To bylo dobré znamení. Aspoň si nemyslí, že jsem cvok, prolétlo jí hlavou. Dlouho se však neradovala, protože její fotbalistka pokračovala: „A teď k tomu dalšímu. Chápu z tvého nejistého pohledu, že jsi přesvědčená o tom, že ti ani po těch letech není lhostejný. Proto chceš znát můj názor a ten je takový, že sis vzala tátu. Dala si mu svůj slib a měla bys mu dostát. Ty city k tomuhle si jen namlouváš. Vždyť ty sny si měla kdysi v pravěku. Už to přece k němu cítit nemůžeš."

Její slova byla jako ledová sprcha. Jen stěží zakryla svůj šok. Dobře největší nadšení neočekávala, ale úplné odsouzení? Zatracení? Těžko se jí dýchalo. Zrovna, když do toho chtěla dát všechno. Jenže aby kvůli tomu ztratila dceru? Proč je to jen tak těžké?

„No?" ozvala se po chvíli ticha Klárka a hleděla na ni. Sára těžce polkla. Tak blízko, a přesto tak daleko. Už otvírala ústa, aby promluvila, když v tom se dívce na tvářích objevily ty její vykutálené dolíčky a ona ji vesele drcla do zad.

„Těpic, mami, kdyby ses viděla. Vypadalas jako kdybys měla omdlít. Chacha. Copak si o mně myslíš, že bych ti stála ve štěstí? Neskáču sice nadšením z toho, co se stalo, ale tenhle experiment mě ještě víc utvrdil v tom, že nemůžu stát mezi tebou a tvým snovým klukem. Viděla jsem tvoje oči. Sladký. To prostě nešlo, když jste se našli. Ty ho miluješ, že jo?"

A když dospělejší ze dvou ještě v šoku kývla, dívka rozpřáhla náruč, a ona se jí do ní s dojatým pláčem vrhla.