„Někdo tu na tebe čeká. Ten tvůj kamarád, co jsme ho potkali na fotbale. Přišel na poslední chvíli s Luckou a odtrhl od tebe tátu. Já to nedokázala," dodala dívka po chvíli tichého objetí. Načež se své mámě nejistě vyvinula a postavila se.

Sára ji k sobě chtěla ještě přivinout a užít si, že ji má u sebe, ale to už od ní poodešla a rázným pohybem otevřela dveře. Žena nechápavě svraštila obočí, ale to už dovnitř nakoukl Vojta a jí se rázem v hlavě rozječely myšlenky:

„Bože, vždyť nejsem učesaná."

„Vypadám hrozně."

Jenže na to, aby se začala rychle upravovat, byla příliš slabá, a navíc vždyť nemůže vypadat stejně úžasně jako ve snu! Takže mohla jen sledovat, jak vstoupil a došel až k posteli.

„Jak se cítíš?" otázal se po chvíli tiše, když si ji prohlížel starostlivýma očima. 

V dálce za nimi však viděla vzpomínky na sny, které spolu ještě před chvílí prožívali. Ani ona na ně nemohla zapomenout, obzvlášť proto, že tam byla plná života, silná a znovu pocítila plnou silou svou zamilovanost. A nyní se cítila slabá jako moucha a dělalo se jí mdlo. Ovšem jeho oči byly přesto jako záchranné lano.

Proto se pokusila zažertovat: „V pohodě." Jenže on jí na to neskočil. Pozvedl obočí, a tak s povzdechem zahuhlala: „Hrozně. Ve snu to bylo lepší."

Na tváři se mu objevil úsměv, když opatrně uchopil její ruku do své dlaně.

„To věřím, ale i tady to bude brzo lepší. Doktoři se o tebe postarají."

Kývla, ale pak se zhluboka nadechla. Musela se zeptat a přestat se schovávat před realitou a jejími důsledky: „A co se tam vlastně stalo, když jsem omdlela? A kde je Oliver? Vůbec o ničem nevím!"

„Myslel jsem, že jsem přišel pozdě. Lucka tam pustila Klárku, ale nečekali jsme, že se to v její přítomnosti tak vyhrotí. Mlátil tě hlava nehlava a Klárka se ho snažila zastavit. Nedařilo se jí to. Odtáhl jsem ho až já, ale neudržel jsem. Vytrhl se mi a utekl. Je mi to líto! Nechytil jsem ho, měl jsem starost o tebe," zamumlal tiše a ona se otřásla. Oliver je kdesi na svobodě.

„Sakra, měl jsem ho udržet!"

Ona ho však jemně pohladila po ruce a vážně se mu podívala do očí: „Zachránil jsi mě a na tom záleží." Nedíval se moc jistě, ale ona se pousmála a šeptla: „Děkuju za záchranu." A pak jí zajiskřily oči vzpomínkou na sny, když dodala: „A za tu nejkrásnější dovolenou ve snu."