Než se však mohla pustit do další části plánu, její manžel ji předběhl. Očividně ho večer opravdu hodně rozčílila, protože její úkol převzal na sebe, aniž by to tušil. Asi už se těšil na svoje divadelní dějství.

Začal totiž sbírat nádobí a s tím svým falešným úsměvem se jejich dcery zeptal: „Nechceš jít dneska někam s kamarády? Nemáte něco naplánovaného?"

Dívka mu pousmání vrátila.

„Dneska zrovna nemám, ale jdu si zakopat. Klidně můžeš jít se mnou, tati."

„Teď ještě něco mám ale co takhle za hodinku, že bych tě vyzvedl a chvíli jsme si zakopali?"

Klárka s úsměvem přikývla, načež vyskočila, sebrala ze země bágl a u dveří vzala svůj už pořádně zašpiněný míč.

„Tak páčko," zavolala pak ještě, než za ní zapadly dveře, zatímco Sára ve stejnou chvíli na svém mobilu poslala jasnou zprávu.

Nyní měla přijít ta horší část. Žaludek se jí sevřel. Když se Oliver odvrátil od okna, kde sledoval odchod jejich hopkající dcery. Jeho výraz byl mrazivý.

„Tak a konečně zase sami," pronesl chladně. Ta tam byl jeho milý laskavý tón, se kterým mluvil s Klárkou. Ještě jednou zmáčkla mobil, než ho odložila.

„Já myslím, že ani ne. Musím něco vyřídit," zkusila, ale samozřejmě jen zavrtěl hlavou a stoupl si jí do cesty. Jeho oči jasně říkaly, že ji nikam nepustí. A dřív, než se mohla hnout, k ní vyrazil a nešetrně ji chytil za ruku a odtáhl ke zdi.

„Moc si dovoluješ! Od té doby, co se vrátil tvůj snový přítel. Copak si myslíš, že jsem slepý? Že to nevidím?"

„To není pravda!"

„Ale je! Vždycky si ho milovala, mě si měla jako náhradu a teď, když jsem kripl se jen ošklíbáš."

„To není pravda, já tě milovala a za tu nehodu přece nemůžu! Jak jsem mohla vědět, že nám tam vjede auto? Copak nechápeš, že i já měla strach? Bála jsem se o tebe! Sakra, když mi řekli, co se ti stalo s rukou, dostalo mě to. Já přece vím, co to pro tebe znamenalo!"

„To určitě!" odfrkl si, ale ona mu přitiskla ruku na hruď a pokračovala naléhavě: „Panebože, já tě milovala a copak myslíš, že mě nezasáhlo, že jsi ztratil svůj sen? Zasáhlo, chtěla jsem tam být pro tebe. Jenže, co si udělal ty? Odstrčil si mě, uzavřel si se a všechno hodil na mě. Jak já tě milovala, jenže ty si to zničil a udupal svým odmítáním a nadávkami. Pořád si mi to předhazoval."

Zhluboka se nadechla a pokračovala: „Já se opravdu snažila. Doufala jsem, že se to zlomí. Jenže to se nestalo."

„Tys měla všechno, zatímco já všechno ztratil. A tvojí vinou! To tys chtěla jet na ten pitomý zájezd!"

Cítila jak ruka, která ji svírala pulzuje životem, ale přesto pokračovala, zatímco měla oči zalité slzami.

„Milovala jsem tě. Jenže ty si moji lásku zahubil! Já už dál nedokážu žít v tomhle nenávistném prostředí. Nechci neustále slyšet, že je to moje vina. Není! Já to vím! Kdybys mi dal tehdy šanci, mohli jsme to zvládnout!" křičela, zatímco přes slzy neviděla.

„Tak ty v tom nemůžeš žít? Chudinko! A co chceš udělat?" vysmíval se jí, jako kdyby se ho její slova snad ani nedotkla.

„Odejdu od tebe i s Klárkou!" odsekla rázně a hrdě se mu podívala do očí.