„Tak proč? Co si zjistil?" vybídla ho, když nezačal on sám a jen ji obepínal pažemi a hleděl do očí, jako kdyby v nich hledal smysl života.

Nechtěla, aby ji tak napínal. Vždycky ji trápilo, proč najednou sny skončily. Z ničeho nic. Ona si žádný signál či varování neuvědomovala. Bylo to z rozmaru? Vypnuli snad snové vysílání? Takové myšlenky ji tenkrát napadaly.

A proč zrovna oni dva? Proč ne Lucka, která z toho byla vždycky úplně na větvi? Která by celé sny zkoumala, čím to je? Tolik otázek měla, a tak málo odpovědí přicházelo.

Vojta se na ni zašklebil a dál ji utiskoval svými pažemi, když konečně vypustil slova, která ji naprosto ohromila svým obsahem: „Sen tehdy skončil, protože jsem se zrovna probral. Sáro... ehm... já... no prostě, celou dobu, co jsme se my dva setkávali... jsem byl v kómatu."

Jeho slova ji úplně srazila, z tváře jí zmizela barva, zatímco na něj dokázala jen třeštit oči a v hlavě jí bzučelo jako v úle.

„Já se tehdy neprobouzel jako ty do normálního života. Ne, jen jsem čekal, až se vrátíš. A právě kvůli tobě jsem se toužil vrátit do normálního světa a probudit se, abych se s tebou mohl setkat reálně. Jenže to jsem netušil, že když se probudím, tak že právě tím tě ztratím."

Slova kolem ní proudila a ona je nedokázala vstřebávat. Před očima měla jen Vojtu se zavřenýma očima a s hadičkami ležícího na bílé posteli. Ta představa byla hrozná.

„V kómatu? Proč? Co se ti stalo?" její hlas byl sotva slyšitelný, když těch několik otázek vypustila z úst.

„Měli jsme nehodu, když jsme jeli na fotbal s klukama. Jenže já to odnesl nejvíc. Seděl jsem na místě spolujezdce. A od té doby už nemůžu hrát. Nohu nemám natolik zdravou, abych mohl hrát sportovně jako dřív. Chodit normálně můžu, ale běháním ji nesmím namáhat. A fotbal namáhá nohy opravdu hodně. Proto jsem se taky stal trenérem. Jiná možnost, jak zůstat v kontaktu s fotbalem nebyla."

Při představě, jak se to mohlo stát, se jí zvedl žaludek. Vždyť se tehdy ani nemusel probrat. Mohl umřít...

Ne! Na to nesměla myslet. Nyní však chápala, proč ve snech chtěl být na fotbale. Sny pro něj znamenaly, že v nich mohl být tím, kým opravdu chtěl být. Fotbalistou. Na ten sen, kdy ji vzal na fotbalový zápas si dodnes pamatovala stejně živě, jako kdyby tam seděla v tuhle chvíli. Viděla tu radost a nadšení v jeho tváři.

A o to vše přišel jednou nehodou.