Jakmile byla schopná nějak fungovat, vyšla ven a překvapeně se zarazila, když tam téměř vrazila do Vojty. O krok ustoupila a pevně sevřela kabelku.

„Co tu děláš?"

Mladý muž se pobaveně zakřenil.

„Čekám na tebe, už jsem tam chtěl jít, jestli se ti neudělalo špatně."

Načež zvážněl a dodal: „Měl jsem o tebe starost."

Sára by se mu za ta slova nejraději vrhla kolem krku. Jenže nemohla. Dala slib jinému muži. Muži, který už nebyl tím, kým dřív, ale uměl se dokonale přetvařovat a měl ji v hrsti. Nemohla na to zapomenout, i když by to udělala hrozně ráda.

„Jsem v pořádku," prohodila proto, a pak kolem něj chtěla projít, ale on jí vstoupil do cesty.

Načež zvedl ruce, jako kdyby jí chtěl ukázat, jak je neškodný, a k tomu uličnicky dodal: „Už žádné líbání. Slibuju. Co kdybych tě odvezl, kam potřebuješ?"

Byla to nabídka smíru a ona věděla, že něco dluží dvěma lidem. Proto kývla.