Sára seděla na pohovce a zamyšleně sledovala běžící televizi, kterou však stejně pořádně nevnímala. Měla ji spíš jako kulisu po tom, co odešla Klárka spát.

Nechtěla být sama se svými myšlenkami. Příliš by ji ničily stejně jako vzpomínky vyplouvající do popředí. Myslela si, že je má pečlivě zamknuté na zámek, jenže šokující setkání utrhlo zámek i s panty a všechno se znovu otvíralo a připomínalo.

Ztěžka si povzdechla a chtěla program přepnout, když v tom jí zapípal mobil. Okamžitě na něj upřela zrak, ale už se k němu tak rychle nevrhla. Zarazila se a jen hleděla na rozsvícený displej, který po několika vteřinách, kdy si mobil nevzala, zase poslušně zhasnul a ona od něj odtrhla pohled. Upřela ho na televizi. Stále tam běžela nějaká romantická hloupost. Dřív by to hltala a rozebírala, co všechno ta naivní hrdinka udělala špatně, že už nejméně třikrát mohli být šťastní a spolu.

Jenže z toho už vyrostla. Už to nedokázala tak prožívat.

Nyní se na to však snažila ze všech sil soustředit a ignorovat mobil. Vzápětí to však už nevydržela, natáhla se pro něj a hbitými prsty se dostala až do zprávy a otevřela ji:

CHCI TĚ ZNOVU VIDĚT