Vzpomínka

„Tak a dost! Takhle se tvářit nebudeš, rve mi to srdce. Nemám si s kým povídat o svém rande. Ty by ses totiž hned zase rozbrečela. Takže ho prostě najdeme a hotovo," vyhrkla Lucka, když se přihnala do jejich lavice a našla tam opět na smrt bledou kamarádku. Stejně jako ty dne předtím. A takhle už to dál nešlo!

Sára zvedla nechápavě zrak.

„Jak ho chceš najít? Co když opravdu..." začala nejistě, ale byla okamžitě přerušena: „Je spousta způsobů, jak někoho najít. Vrhneme se do toho pořádně po hlavě, a to by bylo, abychom ho nenašli. Takže přestaň vylévat potoky slz a začni věřit! Protože dokud je třeba jen malá naděje, na tu poslední věc nemysli."

Načež se spokojeně pousmála, když snové dívce zajiskřily oči odhodláním. Konečně! Povedlo se jí ji probrat z letargie. Super.

A hodlala v tom pokračovat, když před ni rázně položila blok s tužkou.

„A teď nám toho svého snového kluka nakresli, ať tou podobiznou můžeme uchvátit celé město."

Po těch slovech Sára odhodlaně kývla hlavou a pustila se do díla. Ony ho najdou. Určitě.