Ta zpráva jí rozbušila srdce. Byla tím, co by chtěla slyšet každá žena. Toužila okamžitě odepsat, že ona chce taky. A už ho nikdy nenechat jít. Jenže nemohla...

Prudce práskly dveře a ona vyděšeně schovala mobil do kapsy, než vzhlédla. Její manžel vstoupil s pořádným kraválem jako vždy. Ohleduplnost mu nic neříkala. Už ne. Kdysi možná.

„Ale kdopak se tu dobře baví? Má drahá?" prohodil chladným hlasem, který postrádal dřívější láskyplnost, když se k ní blížil.

Jak jen se změnil za poslední rok. Dřív byl milý, okouzlující, ale nyní byl zlým nenávistným mužem.

„Copak? Dneska se mnou nemluvíš?" provokoval ji dál.

Pomalu vstala a došla až k němu, zatímco si ruce založila na hrudi. Někdy měla chuť z něj vytřískat duši, za to jeho chování.

„Mluvím, ale nemám co říct na hloupá slova," pronesla tiše a pokusila se kolem něj projít, ale on ji nenechal a uvěznil ji mezi svými pažemi.

„Myslíš si, že jsi něco víc. Já to vím. Vždycky sis to myslela," zafuněl a nešetrně ji vzal za bradu, až zasykla.

„Ale nejsi. Jsi jen mizerná ženská, která mi zkazila život."

A s tím ji pustil a bez dalších slov odešel do kuchyně. V ten moment se opřela o zeď a zhluboka oddechovala.